Žirafy s krátkými krky

Žirafy si dnes tradičně představujeme jako dlouhokrká majestátní zvířata, ve skutečnosti ale není dlouhý krk pro tuto skupinu normou a nikdy nebyl.

Čeleď žirafovití se od ostatních sudokopytníků oddělila docela pozdě, asi před 25 miliony lety. Primitivní formy měly krátký krk. Příkladem může být Sivatherium giganteum, které žilo před 2,6 milionu let na úpatí Himálají. Mělo dva páry parohů potažených kůží, konkrétně dvojici mrňavých růžků nad očima a pár mohutných lopatovitých parohů, které vyrůstaly za ušima. Sivatherium mělo celkovou výšku kolem 3 metrů (výška v plecích činila asi 2,2 m) a hmotnost dosahovala asi 1250 kg. Je však pravděpodobné (a jedna zvláště mohutná fosilní kost to dokládá) že existovali i větší jedinci, kteří vážili možná až tři tuny. Jde tak zřejmě o jednoho z největších přežvýkavců v historii. Sivatherium sdílelo prostředí s ranými hominidy a můžeme jej tak vidět vyobrazeno na stěnách jeskyní již před 8000 lety. Dodnes navíc žije nejbližší příbuzný moderních žiraf, poslední pozůstatek třetihorních žiraf. Okapi (Okapia johnstoni) obývá deštné pralesy okolo řeky Kongo a až do roku 1901 byl znám jen domorodcům. Jeho zvláštností je flexibilní jazyk (dlouhý až 30 cm), který využívá pro oškubávání listů a pupenů ze stromů. Jeho základní barva je hnědá, u samic a mláďat rudohnědá, u samců spíše černohnědá. Také si jím čistí oči a uši. Je to jediný savec, který si může lízat vlastní uši. Mají totiž velké uši, které jim pomohou odhalit jejich predátora.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons, Flickr a DeviantArt