Zapomenutý vynálezce Adolf Odkolek von Újezd
Nedoceněný konstruktér z konce 19. století, který navrhl letecký padák, zbraně využívající odběru plynů z hlavně a vzduchové chlazení hlavně
Adolf, svobodný pán Odkolek z Újezda (1854-1917), poněmčeně Adolf Freiherr Odkolek von Augezd (nebo Aujezd) se narodil prvního prosince roku 1854 v Praze do starého vladyckého rodu z Újezda u Mladé Boleslavi. V roce 1873 nastoupil jako jednoroční dobrovolník k Hulánskému pluku číslo 6 (k.u.k. Ulanenregiment “Kaiser Joseph II.” Nr.6). Následujícího roku se stal kadetem (Kadett). V roce 1880 byl povýšen do hodnosti nadporučíka (Oberleutnant), až do následujícího roku navštěvoval Armádní střeleckou školu, poté byl jmenován plukovním zbrojířem. Již od roku 1882 byl zproštěn vojenských povinností – na permanentní dovolené. Adolf Odkolek se zaobíral konstrukcí nejrůznějších automatických zbraní, od pistolí až ke kulometům, fungujících na principu odběru plynů. Také u svých návrhů využíval vzduchové chlazení hlavně, což bylo na svou dobu revoluční řešení a používá se dodnes. Začátkem roku 1889 zkonstruoval opakovací pušku s hřebenovým ovládáním závěru pomocí pastorku a pohyblivého lučíku. Téhož roku získal na vynález patent, v Německu vedený pod číslem 49 189. V listopadu 1899 navrhl konstrukci samočinné, vzduchem chlazené zbraně – pokusný kulomet Odkolek M1899, jejíž klíčové prvky si nechal téhož roku patentovat. Zde zmiňme uspořádání závěrového mechanismu se sklopným závorníkem a odběrem tlaku plynů (patent č. 123 900) a spoušťový mechanismus s přepínačem režimu střelby (patent č. 123 203). Svou prací sice nevzbudil zájem armády a ani tuzemských zbrojovek, ale o to většího zájmu se mu dostalo za hranicemi. Již roku 1892, odkoupila francouzská zbrojovka Hotchkiss (Société Anonyme des Anciens Hotchkiss et Cie) jeho patent na konstrukci zbraně využívající odběru plynů z hlavně a vzduchové chlazení hlavně. Upravenou konstrukci začali sériově vyrábět již roku 1897. Roku 1896 odešel Adolf Odkolek do výslužby, jako kapitán (Rittmeister) druhé třídy u Hulánského pluku číslo 11 (k.u.k Ulanenregiment “Alexander II., Kaiser von Russland” Nr. 11) v Ruhestand.
Krom konstrukce ručních zbraní, se před válkou velice zajímal i o vylepšení letecké techniky, zejména o padáky. Své experimenty provozoval na letišti Aspern u Vídně a v Badenu (Dolní Rakousy) u Vídně. Na tamní zřícenině hradu Rauhenstein, ležící v Helenentalu severovýchodně od řeky Schwechat, experimentoval s různými konstrukcemi padáku, kdy z hradní věže shazoval panenku na padáku. Koncem roku 1912 se přesunul do Francie, konkrétně do Issy-les-Moulineaux, do společnosti Astra. V jejich hangáru pro vojenské vzducholodě zkoušel jakýsi “vystřelovací sedadlo” pro osádky letounů. V případě poškození letounu, pomocí tohoto zařízení, se měl pilot vystřelit z letounu a bezpečně se snést na padáku. Jednalo se o reakci na katastrofální rok 1911, kdy zahynulo 34 pilotů v důsledku poruch letounu. Odkolkův vynález měl úspěch, ale mělo trvat dalších 35 let, než se vystřelovací sedačky rozšíří.
Když v roce 1914 vypukla válka, chtěl se Adolf Odkolek dostat na frontu, ale byl povolán jako instruktor do Jezdecké školy pro rezervní důstojníky (Kavallerie-Reserveoffiziers-Schule) ve městě Holíč (Holitsch) na Moravě. Město se nachází v Záhorské nížině, nedaleko řeky Moravy, 5 km od Hodonína. Dnes se nachází na území Slovenska. Koncem roku 1915 přišel s vlastní konstrukcí minometu, který byl testován technickou komisí (k.u.k. Technisches Militärkomitee). V roce 1916 byl shledán nezpůsobilým k vojenské službě a jmenován rezervním majorem (Major der Reserve), jeho zdravotní stav byl ale velice špatný a druhého ledna roku 1917, ve městě Stockerau v Dolním Rakousku, zemřel. Pochován byl v rodinné hrobce na hřbitově Svatá Helena v Badenu, poblíž Vídně. Zde jsou pohřbeny i jeho sestry Ottilie, Felizie, Bohumilla Czapeck a Frieda Heinrich Edle von O’Morovicza.
Zdroj obrázku VHU a Historim
