Zapomenutý sportovec Emerich Rath

Emerich Rath byl český Němec, vynikající a všestranný sportovec – běžec, plavec, běžkař, cyklista, boxer a fotbalista. Narodil se v Praze 5. listopadu 1883, v rodině obuvnického pomocníka Josefa Ratha a jeho manželky Františky, rozené Wanerové. Ve čtyřech letech se jeho rodina přestěhovala do Broumova a již o šest let později se sám naučil lyžovat a stal se jedním z prvních lyžařů v Čechách. “V technice jsem byl samouk. Měl jsem jednu dlouhou bambusovou hůl, s jejíž pomocí jsem se odrážel i brzdil jakýmsi švihem, podobným pozdějšímu telemarku. Brzy jsem jezdil takzvaně na hory, na kopce nad Broumovem a při hranicích s Pruskem,” líčil později v časopise Zimní sport. Lyžujícího školáka brzy následovali dospělí z Broumova, jimž učarovala jeho vytrvalost, odvaha i um. Od roku 1897 se začal učit příručním v železářství U Rotta a o dva roky později se stal vegetariánem. Hrál fotbal za DFC Prag a hokej za DEHG Prag. Po absolvování vojenské služby v Krakově, se začal věnovat atletice, plavání, pozemnímu a lednímu hokeji, kanoistice či rychlobruslení. Hodnotné jsou jeho chodecké a běžecké výkony: 108 km z Ústí nad Labem do Liberce ušel za 12 a půl hodiny (1905), 20 km z Prahy do Brandýsa za 1:49:47 (1908), závod Praha-Běchovice za 40:52 1904. Tento závod běžel vícekrát, naposledy v roce 1954. Od roku 1905 vyhrál v Německu 11 chodeckých závodů na 50 km s cca 30 kg vojenské výzbroje, v roce 1909 vytvořil rekordní čas 6:13. Říšské ministerstvo války tehdy uvažovalo o zavedení bezmasé stravy pro vojsko. Na lyžích na mistrovství Království českého v roce 1907 vyhrál na trati 5 km, zatímco na 10 km a 50 km byl druhý. Startoval na olympijských hrách v roce 1908 za Rakousko, běžel maraton za 3:50:30,4. Na olympiádě v roce 1912 ve Stockholmu zaběhl maraton v čase 3:37:03. V roce 1912 vyhrál boxerské mistrovství Německa v těžké váze. V zápase remizoval s berlínským mistrem těžké váhy. Téhož roku, 24. června, se v Berlíně oženil s Františkou Krausovou.

Pokud jde o vegetariánství, tak masto přestal jíst již velmi mladý (v roce 1899) a to z etických důvodů, jelikož nechtěl, aby se pro jeho stravu zabíjela zvířata. Než se stal vegetariánem a začal sportovat byl velmi hubený a slabý. Rath sám k tomu v roce 1906 ve své knize říká: “Maso jsme v dětství mívali jen v neděli, a stejně mi nechutnalo. Od šestnácti žiji zcela vegetariánsky a na základě svých zkušeností mohu říci, že rozumná bezmasá strava zcela splňuje požadavky fyzicky činného člověka na výkonnost a výdrž. Zdravotní výhody čisté stravy – a tou je pro mě z ethických a fyziologických důvodů vegetariánství – je též nutno ocenit. Snažím se o střídmost v jídle, samozřejmě jsem též nekuřákem a abstinentem”. Jedl hlavně ovoce, chléb, zeleninu, ořechy, semena či zrna, pil mléko. Na závodech se posilňoval hrozinkami, mandlemi a vinným moštem. Byl v kontaktu i s Mezinárodní vegetariánskou unií, jejíž sjezdy vždy podpořil alespoň dopisem či pozdravem (dle záznamů Mezinárodní vegetariánské unie již v roce 1910) a také se stal členem londýnského Vegetarian Cycling and Athletic Club, prvního vegetariánského sportovního klubu, jehož členové tehdy šli od vítězství k vítězství. Vegetariánské knihy a časopisy jej úplně obdivovaly, nejen Evropě, ale je slavný i ve Spojených státech. V roce 1911 o něm píše J.L Buttner v knize Fleshless Diet vydané v New Yorku. Rath sám nikdy neopomněl po vítězném závodě informovat novináře že je vegetarián a že maso pro vysoké výkony nemusí být nutné, naopak. Rozhodně nebyl hubený, jako to často u vegetariánů bývá. Naopak byl silný a atletický, měl zvlášť silné kosti a ohromně vyvinutou muskulaturu. Díky své mohutné postavě byl často nazýván “obrem” či “Herkulem” a dokonce pózoval jako model pro knihu o posilování. Úspěšně se umístil v soutěži krásy, kterou vyhlásil berlínský sochař, profesor Begas.

Na Velikonoce roku 1913 se odehrál velice smutný příběh v dějinách sportu. Během mezinárodního závodu v běhu na lyžích na 50 kilometrů, po hřebenech Krkonoš, zahynul Bohumil Hanč (1886-1913) a jeho přítel Václav Vrbata (1885-1913). O život ale málem přišel rovněž Emerich Rath. Právě Rath našel Bohumila Hanče ještě živého, snažil se jej dotáhnout do Labské boudy, ale po 500 metrech jej odložil do závětří a spěchal do Labské boudy, tam ostatním sdělil, kde se Hanč nachází, načež se zhroutil vyčerpáním. Hanč zemřel na selhání srdce a během záchranné akce umrznul také Václav Vrbata, který Hančovi půjčil kabát a čepici. Film Synové hor natočený v roce 1956 podle Rathových slov neodpovídal skutečnosti. Na tehdejší tragédii se podepsala nejen náhlá změna počasí, ale i podcenění situace. Nebylo totiž ještě dost zkušeností s pořádáním podobných závodů a pořadatelé se domnívali, že na lyžích se hory staly bezpečnými.

V roce 1914 hrál hokej za Čechy na mistrovství Evropy, leč tehdy se účastnili pouze Němci, Češi, Belgičané a do počtu místní Berlínský klub. Za první světové války sloužil na východní frontě a později jako instruktor lyžováni v Alpách. Obdivuhodné je, že i po celou válku zůstal vegetariánem a opět se zdárně obešel bez masa. V této souvislosti vypadají stesky některých lidí, že být vegetariánem je těžké, jako plané výmluvy. V roce 1923 se vrátil do železářství U Rotta, kde zahájil prodej sportovních potřeb. O šest let později si otevřel vlastní obchod ve Veletržním paláci. Kromě sportovního zboží v něm prodával také vybavení pro trampy, skauty a turisty. V této době se masově rozšířil trampský fenomén: Usárna. Původně šlo o batohy M1910 americké armády, které byly ve velkém dováženy z Německa. Za druhé světové války zachránil život německému židu Borisi Efenbergerovi, kterého skryl před nacisty ve skladě svého obchodu, kterému pomáhal i po válce. Jelikož se nepřihlásil k říšskému občanství tak nebyl po válce odsunut. Po únoru 1948 se dostal do konfliktu s komunisty, kteří jej obvinili z propagace západního stylu života a amerikanismus, jeho obchod byl znárodněn a on sám na rok uvězněn. Tehdy zemřela jeho žena a kvůli finanční tísni musel rozprodat zbytek majetku. Musel živit jako metař a pomocník na stavbách, leč stále aktivně sportoval. I ve svých 70 letech uběhl známý desetikilometrový závod Běchovice – Praha za méně než hodinu. Plánoval dojet na olympiádu do Říma v roce 1960 na kole, nezískal však povolení od komunistických úřadů. Místo toho byl umístěn do domova důchodců v Benešově, odkud odešel do Broumova. Zde žil u bratrance, se kterým se po několika měsících nepohodl, odešel od něj a jeden čas zde žil jako bezdomovec. Byl policií odvezen do domova důchodců ve Stárkově. Zemřel 20. prosince 1962 na infarkt v nemocnici v Broumově. Komunistický režim jej připravil nejen o majetek, práci a svobodu, ale také se snažil zamazat po něm všechny stopy. Jeho slavné sportovní úspěchy byly zapomenuty a nahrazeny sportovci pro režim vhodnými. Známý zůstal jen v zahraničí, mezi sportovci ale také mezi vegetariány. V knize prof. Stolzenbergera je Rath označen za jednoho z nejvýznamnějších vegetariánů – sportovců všech dob. V roce 2004 o něm v Německu vyšlo několik článků ve sportovních časopisech a dočkal se rovněž rehabilitace i v ČR. Klub pro Fair play při Českém olympijském výboru Emerichu Rathovi udělil zvláštní cenu In memoriam, vyšel o něm článek v Reflexu (č.31, 2004) a v Broumově má pamětní desku.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons