Záliv smrti – Julius Payer
Záliv smrti – Julius Payer (1897) jedná se o kolosální dílo o rozměrech 3,9 x 5,4 metru. Obraz zachycuje zkázu Franklinovy polární expedice z roku 1845. Velice zajímavé je, že autorem tohoto obrazu s pohnutou atmosférou, je rovněž polárník – navíc rodák z Teplic.
Julius Johannes Ludovicus von Payer (1841-1915) byl Rakousko-uherský důstojník, horolezec, polárník, objevitel, kartograf a malíř, leč k malířství se dostal poměrně pozdě. Jako rakousko-uherský důstojník vedl spolu s Karlem Weyprechtem polární výpravu, jež v letech 1872–74 na parníku Tegetthoff objevila Zemi Františka Josefa. Po návratu z expedice se rozhodl vzdát důstojnické kariéry a plně se věnovat malířství. Odešel proto na malířskou akademii ve Frankfurtu a později i do Paříže. Nezapomenutelně silné prožitky polárníka vedly Payera k tématu první velké realizace – čtyřem velkoformátovým obrazům s výmluvnými názvy: Smrt sira Johna Franklina, Opuštění lodi, Bohoslužba na sněhu a cyklus uzavíral Záliv smrti.
Výstava v Galerii Ruch přinesla Zálivu smrti značný divácký i odborný ohlas. Zájem obecenstva mu zaručoval už sám námět tragické smrti Franklina a jeho polárníků. Vždyť výzkumné cesty, pronikání do míst, kam dosud nevkročila noha Evropana, bylo jedním z “velkých dobrodružství” 19. století. Expedice do neprobádaných končin získaly vědecký základ a jejich aktéři punc hrdinů. Obraz přes všechen až reportážní realismus spadá do kategorie historické malby. Vlastní zkušenost umožnila malíři vylíčit 40 let starou událost náležitě autenticky. A právě pro onen archeologický přístup usilující o maximálně pravdivé vylíčení události prostřednictvím detailního studia všech reálií nazval Payera kritik K. B. Mádl umělcem “naprostého realismu”.
Zásluhou Charlese Sedelmeyera cestovalo plátno po evropských metropolích a na závěr byl obraz prodán do USA. Julius Payer se k námětu opakovaně vracel, v roce 1887 namaloval repliku Zálivu smrti a o deset let později druhou, tentokrát v kolosálních rozměrech 3,9 x 5,4 metru a můžete ji vidět v úvodním snímku. Ta byla v roce 1908 vystavena na Jubilejní výstavě Krasoumné jednoty v Praze. V roce 1960 obraz navinutý na cívku zachránil ze skladiště Geofyzikální ústav AV ČR v Praze. Údajně bylo tehdy plátno před zarámováním oříznuto, ale při přípravě současné expozice se ukázalo, že je naštěstí pouze nahoře založeno. Milovníkům umění se po téměř 100 letech (2006) Záliv smrti opět ukázal ve světlech reflektorů Malé dvorany pražského Veletržního paláce.
Zdroj obrázku ONB Bildarchiv Austria a Wikimedia Commons