Pečené ryby padaly z nebe
Záhadný fenomén pršících zvířat, aneb když z nebe padaly pečené ryby.
Jak dokládají mnohé historické záznamy, nezvyklé předměty padaly z nebe odedávna. Oficiální zápisy Londýnské královské společnosti z jara roku 1696 uvádějí, že na rozsáhlé území v jižním Irsku se z nebe snesla jakási odporně páchnoucí hmota máslovité konzistence. Místní obyvatelé ji sbírali, protože ji považovali za “nebeskou medicínu”. Vysvětlení tohoto jevu však chybí, stejně jako v podobném případě z Německa, kdy se v březnu roku 1665 na okolí Naumburgu snesla záhadná voňavá vlákna, připomínající modré hedvábí. Zhruba ve stejném období (o 22 roků později) byl v okolí dnešní litevské Klajpedy na východním pobřeží Baltského moře dokumentován jev, při němž čerstvý běloučký sníh zakryly vločky vláknité hmoty černé jako uhel, které čpěly hnijícími mořskými řasami. Tehdy odebrané vzorky odborníci o 150 let později analyzovali a zjistili, že jsou zčásti rostlinného původu a tvoří je především původně zelené vláknité řasy Conferva crispata. Vzorky obsahovaly rovněž 29 druhů nálevníků – miniaturních prvoků žijících ve vodě.
Ve vodním prostředí však žijí i poněkud větší živočichové a i ti se občas z různých příčin stávají nedobrovolnými vzduchoplavci. V srpnu 1894 obyvatele anglického města Bath šokovaly tisíce malých medúz, které zaplavily ulice, a v únoru 1861 Singapur doslova zavalily ryby zubatky. Sledi se zas snášeli k zemi 24. srpna 1918 u města Sunderland a cestovatel Alexander Humboldt v 19. století u nejmenovaného vulkánu zažil, jak z nebe padají ryby, dokonce pečené! Za silné bouřky nad Bursterem v Anglii zas spadlo ohromné množství mořských měkkýšů. Místní lidé je prý sbírali po vědrech.
Z nebe občas místo deště prší i žáby. Například v srpnu 1804 bylo zaznamenáno, že nedaleko Tuluz (Súdán) spadlo za jasného a slunečního dne z jediného mraku doslova krupobití žab. Malí pulci zas 16. července 1882 zasypali zem v Iowě a do Birminghamu 30. července 1882 “přiletěly” podivné bílé žabičky. I malou francouzskou vesničku zaplavily 23. září 1973 tisíce malých žab a australští vědci jen ve 20. století zaznamenali 53 takových případů! Jak vyplývá z dochovaných záznamů z roku 1578, tehdy se kolem německého Bergenu spustil déšť velkých živých žlutých myší. Pokud spadly do vody, většinou pád přežily a vylezly na břeh. Na podzim 1579 se stejný “myší déšť” opakoval! Hrůzný obraz jako z hororu přinesl 15. leden 1877 obyvatelům Memphisu (americký stát Tennessee). Při prudké průtrží padaly z mračen tisíce až půl metru dlouhých zmijí. Podobně mnohde “pršely” i škeble a další zvířata. Hmotnostní primát však drží Japonsko, kde v minulém století na břehu jezera Senzumaru zvedl větrný vír do několikametrové výšky půltunového slona a mrštil jím o zem.
Vysvětlení podobných jevů jsou téměř tak rozmanitá jako samy padající předměty. Většinou je za “pachatele” považován silný vítr. Je dokázáno, že uragán snadno unese ptáky i drobná zvířata. Vír tornáda mívá rychlost až 500 km/hod, když jeho dráhu kříží řeky, jezera a moře, nasaje se spoustou vody také mnohé její obyvatele. Vše pak dokáže vynést vysoko na nebe a kdekoli je pak vypustit. Problém je ale v tom, zda větrný živel může přenést na velkou vzdálenost větší tvory, navíc mnohdy živé. Velmi rychlé smrštěni totiž poškodí strukturu živé tkáně tak, že drtí kosti a maso od nich odděluje. Přitom většina “létajících” živočichů z uvedených případů byla živá.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
