Vzdušná torpéda Ludvíka Očenáška

Ludvík Očenášek (1872-1949) byl český všeuměl, podnikatel, konstruktér a vynálezce, který významně přispěl především k rozvoji letecké a raketové techniky, byť nikdy nedosáhl vysokoškolského vzdělání. V osobním životě vyznával myšlenky sokolského hnutí a jako vlastenec se aktivně účastnil též československého odboje proti Rakousku-Uhersku. Po vypuknutí první světové války v roce 1914 mu již bylo více než 40 let a nemusel tudíž narukovat do armády. Pod dojmem zpráv z bojiště, kde panovala převaha německého dělostřelectva se Očenášek pokusil vyvinout jednoduchý, levný a účinný prostředek pro podporu dělostřelectva. V Očenáškově laboratoři tak v březnu 1915 vznikl model vrhače tzv. vzdušného (raketového) torpéda.

Tato “okřídlená mina” (i její vrhač) poměrně levné a jednoduché konstrukce měla podpořit palebnou sílu dělostřelectva a byla určena pro bojové nasazení na francouzské, italské a ruské frontě. Základem vrhače byla kulatá tyč umístěná na stojanu (lafetě) nebo na kolečkách jako klasické dělo. Na tuto tyč se nasazovalo vzdušné torpédo. Torpédo sestávalo ze dvou částí, které byly od sebe striktně odděleny. Přední část torpéda byla válcovitá, zašpičatělá a obsahovala třaskavinu s rozbuškou, takže vnitřní nálož explodovala při dopadu. Zadní část torpéda měla tvar roury (vyplněné pevným raketovým palivem) opatřené na samotném svém konci stabilizačními křidélky k udržování směru letu vzdušného torpéda po “výstřelu” z vrhače. Dokumentaci (fotografie a nákres) tohoto nového typu zbraně (někdy označovaného jako vrhač raketových granátů) odevzdal Očenášek starostovi České Obce Sokolské doktoru Josefu Scheinerovi, dále pak putovala dokumentace zvláštním kurýrem přes Švýcarsko do Francie, kde konstrukční výkresy předal jako dar francouzské vládě T. G. Masaryk. Ve Francii trvala výroba první série vrhačů údajně jen 10 týdnů a ještě v roce 1915 našly Očenáškovy okřídlené miny své první uplatnění v bojích na francouzské frontě. Vzdušná torpéda pak byla použita s úspěchem armádami Dohody na italské a ruské frontě.

Vzdušných torpéd bylo na italské frontě užíváno ve veliké míře a stalo se jednoho dne, že vojín, který se dostal jako nemocný z italské fronty do lazaretu Sokola pražského (kde Očenášek působil), přinesl s sebou jedno menší italské torpédo, které nalezl na frontě. Náboj z něho odstranil a za několik balíčků tabáku mu ho přenechal na památku. Tak vrátilo se torpédo z fronty na místo svého vzniku — do Sokola pražského. Začátkem srpna 1915 k nim přišly první zprávy o bojích na západní frontě, kde Němci ve svých úředních zprávách hlásili, že Francouzi používají nových prostředků válečných a mluvili výslovně o použití vzdušných torpéd. Rovněž úspěch Brusilovův v roce 1916 na východní frontě byl prý umožněn použitím této nové zbraně. Němci i Rakušané se dle jeho slov pokoušeli napodobiti tuto zbraň, jejíž očividnou výhodu ihned poznali, ale marně se snažili dohonit náskok spojenců. Právě konstrukce vzdušného torpéda Očenáška později přivedla k raketám na tuhá paliva. Spatřoval využití raket v dopravě pošty mezi městy, státy i kontinenty.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons

Napsat komentář