Finský voják přežil zásah minometem (1944)

Pokračovací válka (finsky jatkosota) probíhající mezi Finskem a Sovětským svazem v letech 1941–1944, navazující na zimní válku. Ve tři hodiny ráno, osmého června roku 1944, se měnily stráže ve finských pozicích u jezera Rukajärvi. Hugo Turunen z Rautaruary byl vycvičen jako odstřelovač a té noci zaujal pozici v přední linii, pouhých sto metrů od ruských pozic. V posledních dnech byl nepřítel neklidnější než obvykle a po krátké minometné přípravě následoval často útok pěchoty. Za Turunenovými zády se objevil záblesk a rána, následovala další rána a pak ostrá bolest v zádech. Nejprve si myslel, že jej zasáhla střepina granátu. Celá záda měl otupělá, žaludek jej studil a střeva byla v jednom ohni. Když se vzpamatoval, jemně si ohmatal záda a prsty objevil ocas nevybuchlého granátu. Velitel si všiml zraněného vojáka a běžel jej zachránit. Když si všiml co se stalo, zase ustoupil. Turunen pochopil, že s nevybuchlou minou v zádech je nebezpečný pro kamarády a tak se po loktech plazil pryč spojovacím zákopem. Zde mu pomohl vstát desátník Matti Paananen a brzy dorazil zdravotník. Opatrně jej položili na nosítka a zdravotník – seržant Ruotsalainen, přikázal, aby byl neprodleně odnesen na lékařský sál. Cestu absolvoval autem a řidič musel opatrně manévrovat po zničení silnici. V polní nemocnici Tiiksjärvi zůstal Turunen ležet na nosítkách v nemocniční chodbě mezi ostatními zraněnými. Později se zvedl na loket a požádal sestru o cigaretu, kterou nedostal. Operace se chopil major Paavo Vara. Zákrok trval tři hodiny a byl proveden v lokální anestézii. Granát ráže 50 mm mu byl zdárně vyoperován a Hugo Turunen se dožil konce války.

Obdobně přežil zásah do břicha finský kaprál Toivo Heiskanen, který byl ale o rok později zastřelen sovětským odstřelovačem.

Zdroj obrázku Dreamstime a Gramho