Vaginální báseň ze 13. století

Nalezen úryvek první erotické básně z 13. století, v níž spolu rozpráví žena a její vagína o tom, kdo z nich poskytuje muži větší potěšení.

Christine Glaßner z Rakouské akademie věd, v červenci 2019, nalezla v Dolnorakouském klášteře Melk unikátní úryvek ze středověké básně. V ní rozpráví mladá panna (“junkfrouwe”) ve volně plynoucím a často vtipném dialogu se svou mluvící vagínou (doslova použit velmi hanlivý název – “fud”), oddělenou pomocí bylinného lektvaru. Baví se spolu o tom, která z nich má pro muže větší hodnotu a skýtá větší potěšení. Dívka tvrdí, že je to její vzhled, který mužům učaruje, zatímco vagína pannu přesvědčuje, že jen a jen ona může poskytnout to pravé potěšení. Obě se tak rozhodnou se rozdělit a zažijí mnohá dobrodružství, leč skončí špatně. V závěru dojdou k rozhodnutí, že nejlépe se jim daří, pokud jsou spolu. Text je psán z pohledu vypravěče, který naslouchá zmíněnému dialogu a následně obě zase spojí (doslova přibitím) v jednu bytost.

Báseň je součástí svazku Der Rosendorn (Trn růže), někdy známé též jako Der weiße Rosendorn. Dvě známé části toho většího celku se jmenují Drážďanský kodex a Kodex města Karlsruhe, ty ale patrně pochází až z konce 16. století. Dle písemných pramenů je jisté, že jeden svazek Der Rosendorn vlastnil v roce 1387 nižší šlechtic Erhard der Rainer zu Schambach, pocházející z města Straubing v Bavorsku. Báseň byla editována ve sbírce staroněmeckých příběhů z roku 1850 s dotiskem v roce 1961. Nově nalezený proužek měří 22 x 1,5 cm a mniši jej použili k vazbě hřbetu novější knihy. Jako součást zmíněného erotického svazku jej identifikoval germanista Nathanael Busch ze Siegenské Univerzity, který rozšifroval několik viditelných slov.

Ps. V textu je používán rovněž hrubý slangový výraz pro mužskou chloubu – “zers” a “zwetzler”

Zdroj obrázku Wikimedia Commons

https://smarthistory.org/wp-content/uploads/2019/10/01-Bonne-Luxembourg_f-331r_1.jpg

Napsat komentář