Václav Kadeřávek (1835-1881)
Český letounek s křídly z vlaštovky, pohybující se pomocí elektromagnetu. Aneb i takové byly počátky letadel těžších než vzduch.
Václav Kadeřávek (1835-1881) byl synem pražského kamnáře. Na jedné straně jej přitahovala filologie, na straně druhé se již jako mladý student zabýval nejrůznějšími technickými problémy. Po dokončení studia na pražské technice, se od roku 1860 začal intenzivně zajímat o možnosti létání s pohyblivými křídly. Výplodem jeho práce byl malý umělý ptáček vážící 5 kilogramů a 60 deka, opatřený skutečnými vlaštovčími křídly. Ty spojil vlasovými drátky s elektrickou baterií, takže samočinné mávání křídel bylo způsobeno přitahováním kotvy elektromagnetu při přerušování proudu. Koncept byl tedy stejný, jako použil Luigi Galvani (1737-1798), při svých experimentech s elektřinou a žabími stehýnky. Mary Shelleyová použila elektřinu k rozpohybování umělého člověka ve svém románu Frankenstein z roku 1818. Samotná myšlenka není nijak revoluční, ale pozoruhodné je, že Kadeřávkův ptáček, škubaje křídly, se opravdu vznesl! Tento úspěch jej roku 1866 povzbudil k tvorbě ornitoptéry, tedy letadla s pohyblivými křídly, která by dokázala unést člověka. Zajímavé je, že Kadeřávek již ve své době věřil, že letadla těžší než vzduch, vytlačí balóny a že letectví způsobí obrovský převrat. Správně vystihl některé principy, popsané o 30 let později Otto Lilienthalem, na jejichž základě vykonal německý letecký pionýr mnoho úspěšných klouzavých letů. Zpět ale k Kadeřávkově návrhu.
“Sestaven je v obrysech následovně: Základní tyče křídla, jakož i brky perutí jsou ocelové, peří zhotoveno z husté látky hedvábné. Po celé peruti připevněny jsou klapky, které při pohybu dolů následkem tlaku vzduchu ku ploše křídelní přilnou a tak ji neproniknutelnou činí: při pohybu opačném otevírají se klapky proudem vzduchu se strany protější se hrnoucího a ponechávají mu volný průchod… Motorem stroje jest elektromagnet, pohybující křídly nejen nahoru a dolů, nýbrž i v polohu, jež vznášení se možným činí, je napíná… Magnety jsou tvaru podkovovitého a zřízeny tak, že kotvu i více od nich vzdálenou, neseslabenou silou přitahují a bezprostředně…na mechanismus působí. Magnety a elektrická baterie…uzavřeny jsou v základní části celého stroje, jež spletena jest z lehkého proutí…”
Jenomže přírodní zákony platí pro všechny a stokrát zvětšená blecha by taky nemohla skočit stokrát dál, ale vůbec by se nehnula z místa. Elektromagnet by křídly vůbec nepohnul, sestrojit suchou elektrickou baterii se mu však nepodařilo. Následně tedy uvažoval o pístech, poháněných výbuchy střelné bavlny – tedy spalovací motor. Kadeřávek byl o své pravdě přesvědčen přímo skálopevně a ke stavbě letounu se doslova upnul. “Nelituji dlouhého bádání, nepokojných dnů a probdělých nocí, ani díla tak často již dokonalého a opět zničeného, neboť jsem naplněn jedinou myšlenkou, jež poslouží lidstvu a rozmnoží slávu vlasti.” Ocitl se na pokraji svých sil. Tělo vyčerpaly hlad a pokračující tuberkulóza. Pravdu měl Jan Neruda, když napsal: “Komukoli co znalci Kadeřávek své plány dosud předložil, každý ho velice chválil co do principu, v praxi mu nedal ani krejcar, při čemž se tuze špatně pracuje.” Jeho finanční situace tedy byla opravdu bídnou. Prototyp ornitoptéry nakonec poháněl lidskou silou svých zesláblých paží. První pokus o let se uskutečnil roku 1868, stylově – na dvoře pivovaru “u Voštěpů”, jehož sládek pan Jednorožec náležel mezi přední jeho příznivce. Již tehdy pivo lidi tak nějak spojovalo a nad ním probíhal i technický výzkum. Druhý pokus se konal za přítomnosti několika přátel na letenské pláni. Dle očitých svědků se Kadeřávkova ornitoptéra zmítala na zemi po způsobu smrtelně raněného ptáka, ale do vzduchu se nevznesla. Je velkou škodou, že tento letoun nikdo neodkoupil, třeba jen za symbolickou částku, přeci jen dnes mohl být ozdobou kdejakého muzea. Svůj vynález tedy Kadeřávek v záchvatu hněvu zničil. Ve svých pokusech pak už nikdy nepokračoval. Zemřel 2. února 1881 – a to mu bylo teprve 46 let. Nutno podotknout, že funkční ornitoptéru je problém sestrojit i dnes. Pozoruhodný je ale nápad využít pravých ptačích křídel. Dnes by jistě šly využít při konstrukci bezosádkových dronů, ale upřímně doufám, že to nikoho nenapadne. Přeci jen by byla škoda, pokud by z naší krajiny zmizely labutě, čápi nebo i jen vrabčáci.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons