V himálajském jezeře nalezeny pozůstatky osmi set těl

V himálajském jezeře na severu Indie byly v roce 1942 nalezeny pozůstatky osmi set těl. Jezero Rúp Kund se nachází ve výšce zhruba pět tisíc metrů nad mořem a nalezené ostatky poutníků byly dlouhou dobu záhadou. Moderní testy DNA celkem 38 sad pozůstatků prokázaly, že 23 lidí s jihoasijskými kořeny zemřelo během jedné nebo více událostí mezi sedmým a desátým stoletím. Dalších 14 osob z jižní Asie ale na místě zemřelo až o tisíc let později. První skupina měla navíc genetickou vazbu i na oblast Středomoří – konkrétně na Řecko a Krétu. Žádné z obětí mezi sebou navíc neměly příbuzenský vztah. U jezera i v něm byly nalezeny prsteny, oštěpy, kožené boty a bambusové hole. Radiouhlíkové datování na univerzitě v Oxfordu ukázalo, že předměty pocházejí přibližně z roku 850 n.l. Vzhledem k výbavě se nejspíše jednalo o skupinu poutníků, kteří procházeli údolím za pomocí místních obyvatel. Účastnili se pouti Raj Jat, při které je oslavována hinduistická bohyně Nanda Devi. Všechny oběti zemřely následkem úderu do hlavy. Podle charakteru ran v lebkách šlo o zaoblené předměty o velikosti kriketových míčků. Navíc všechny pozůstatky vykazovaly zranění jen na hlavě, maximálně na ramenou.

Mezi himálajskými ženami se traduje starodávná pověst, jak se na pouť Raj Jat vydal i vládce oblasti Kannaudž s velmi početným průvodem, v němž byla také jeho těhotná manželka, a dále sluhové, tanečníci a hudebníci. Když dorazili až k jezeru, vládce se v rozporu s tradicí rozhodl, že budou v cestě pokračovat, a to včetně jeho manželky a během cesty narozeného dítěte, aniž by dbal toho, že novorozenci a ženy po porodu jsou po nějakou dobu považováni za nečisté. Bohyně Nanda Devi se rozlítila nad tímto nedostatkem úcty a seslala na průvod obrovskou bouři, která všechny zahubila.

Pokud jde o původ samotných Řeků v této oblasti, tak na počátku 2. století př.n.l., Řecko-baktrijský král Démétrios I. vpadl na indické území a zmocnil se Arachózie, Gedrózie, Sindhu a Paňdžábu. Bylo tak založeno Indo-řecké království a postupně v něm vládlo více než třicet helénských králů, kteří spolu často soupeřili. Prvním králem Indo-řeckého království nezávislým na Baktrii, se stal Apollódotus I. Během dvou století se místní Řekové a Indové promísili. Smísily se také jejich jazyky a starověké řecké, hinduistické a buddhistické náboženské zvyky, což se odrazilo na archeologických pozůstatcích měst. V době Menandrovy vlády byla obsazena oblast Sindhu a Gudžarátu, leč záhy skončila územní expanze království. Indo-řecké království, z části chráněné pohořím Hindúkúše, bylo relativně chráněno před invazí severních kmenů, avšak stále jej sužovaly občanské války mezi Řeky. Oslabené Indo-řecké království tak za nedlouho podlehlo Skythské invazi. Poslední území, jež ovládal řecký vládce Hermaios, bylo vyvráceno v roce 10 n.l., avšak malé komunity Řeků pravděpodobně zůstaly po několik dalších století pod nadvládou Indoparthů a Kušánů.

Zdroj obrázku Flickr a Wikimedia Commons

https://resize.indiatvnews.com/en/resize/oldbucket/715_-/mainnational/Mystery_of_Indi19056.jpg