Útočná puška Grossfuss Sturmgewehr
Koncem války vzniklo pro příslušníky Volkssturmu, německé lidové domobrany, množství pozoruhodných zbraní. Některé se zapojily do bojů a jiné zůstaly pouze v podobě prototypů. Velmi zajímavou byla útočná puška Grossfuss Sturmgewehr konstruktéra Kurta Horna, jenž byla soupeřem pušky Volkssturmgewehr VG-45 konstruktéra Gustloffa. Horn tehdy pracoval ve společnosti Grossfuss (Metall- und Lackwarenfabrik Johannes Großfuß), známé pro výrobu kulometů MG-42. Dle zadání německé armády z konce roku 1944, používala zbraň zásobník z útočné pušky MKb-42 (H) od společnosti Heanel – později byla z této zbraně vyvinuta MP-43 (MP-44/StG-44). Z této zbraně byla použita rovněž hlaveň. Vážila zhruba čtyři kilogramy a rychlost palby činila 500 ran za minutu. Nutno podotknout, že zadáním byla výrobně nenáročná puška, která měla být primárně levnou a tedy i obsahovat co nejméně částí. Náboje Kurz 7,92×33 mm byly výrazně silnější než pistolové protějšky používané v samopalech, tedy musel být celý vnitřní mechanismus zesílen, což ale neúměrně zvýšilo hmotnost. Kurt Horn tedy přišel s inovativním řešením, kdy použil plynový zpožděný zpětný ráz (Gasdruckverschluss). Myšlenka byla poměrně jednoduchá: část plynů unikajících z komory byla přesměrována opačným směrem a zpomalila tak zpětný ráz.
V závěrečné fázi války bylo devět prototypů pušky Grossfuss Sturmgewehr ukořistěno Rudou armádou. Pět z nich bylo nalezeno na testovacím polygonu v Kummersdorfu. Tyto zbraně dostaly v sovětských dokumentech, které je analyzovaly, název “Avtomat Horn”. Sovětům se rovněž podařilo získat projektovou dokumentaci a především samotného konstruktéra. Horn strávil většinu času v SSSR v továrně číslo 74, později známé jako Izmash, kde byli drženi další slavní němečtí konstruktéři zbraní, včetně Hugo Schmeissera atd. Nutno zmínit, že prototypy vykazovaly mírné odlišnosti, což jasně ukazuje na experimentální povahu pušek a že na nich probíhaly konstrukční úpravy. Jedna z útočných pušek Grossfuss Sturmgewehr byla sověty použita na střelnici, kde vystřílela zhruba 1 900 ran bez přerušení. Přesnost byla srovnatelná s MP-43. Bezprostředně po válce byl u některých sovětských prototypů použit princip zpětného rázu se zpožděním plynu, například TKB-454 vyrobené německým konstruktérem Hermanem A. Korobovem z Tuly.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
