Ptáček nabodá svou kořist na trny

Zima je dobou, kdy se i z jinak hodných ptáčků stávají bestie, nabodávající svou kořist na trny. Po stromech tak můžete najít zavěšené rejsky, hraboše, myšice a krtky.

Z ptačích predátorů si každý hned vzpomeneme na sokola, poštolku, káně, orla nebo sovu, ale málo už se ví, že vynikajícím dravcem je také největší zástupce ťuhýků. Ťuhýk šedý (Lanius excubitor) byl původně tažným ptákem, kterému po většinu času stačí rostlinná potrava, semena, plody a hmyz. S blížící se zimou přechází na lov, protože bílkovina z masa je energeticky bohatší. Jelikož potravinová nabídka je nejdříve bohatá a pak velmi omezená, naučil se s ní hospodařit. Aby u nás dokázal přezimovat, musel zvládnout napichování úlovků na větvě, aby tak měl zásobárnu na horší časy.

Ťuhýk šedý loví nejen drobné hlodavce, ale dokáže zabíjet i jiné ptáky až do velikosti kosa. Dospělý ťuhýk šedý zdolá i mladého potkana a dokonce byly zaznamenány případy napadení koroptví ťuhýky. Ve spižírně na trnkovém keři najdeme přišpendlené i kobylky či ještěrky. Nutno zmínit, že mu kořist na stromě nevydrží moc dlouho. Buď ji ukradne jiný dravec, nebo shodí vítr. Na kořist útočí obvykle rychlým náletem z vyvýšeného místa, ale občas loví i za letu. Kořist zabíjí svým silným zobákem, na němž má takzvaný zejk neboli ostrý výběžek sloužící k usmrcení kořisti stiskem. Zejk mají kromě ťuhýků už jen sokolovití dravci.

Odhaduje se, že v české republice žijí dva až čtyři tisíce ťuhýků šedých. Přestože u nás se po velkých výkyvech počet ťuhýků stabilizoval, jeho celoevropská populace se ztenčuje.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons