Sydir Bily (1716-1788)
Sydir Bily byl košovým atamanem kozáckého černomořského vojska. Narodil se roku 1716 kozácké rodiny poblíž Chersonu. Studoval na Kyjevsko-mohyljanská akademii, po které vstoupil jako mladý muž do Siče, kde pokračoval ve studiu na Sičské důstojnické škole. Díky svému talentu byl jmenován esaulem, což byl kozácký důstojník v carském Rusku. Esaulové byli podřízeni atamanům, což byla nejvyšší funkce (hodnost) v kozáckém vojsku. Název pochází z tureckého yasaul (velitel). Původně to bylo označení postavení zástupce velitele, v 19. století velel esaul kozácké setnině nebo eskadroně a hodnostně tak odpovídal hodnosti kapitána (některé prameny uvádějí majora) nebo rytmistra (kapitán jezdectva) v jiných armádách té doby. Sydir Bily se zúčastnil četných námořních i pozemních tažení na Dunaji a na Krymu, kde si získal pověst skvělého velitele a námořníka. V 60. letech 18. století prováděl speciální úkoly pro košového atamana záporožského vojska Petra Kalnyševského (1690-1803). Díky své inteligenci a vzdělání se mu vždy věřilo a byl oblíbený. V lednu 1762 cestoval s Kalnyševským a Antinem Holovatým do Petrohradu na korunovaci Kateřiny II. Bily byl poctěn zlatou medailí a šlechtickým statusem. Po jeho návratu do Siče v roce 1774 se oba opět vypravili do Petrohradu, kde zastupovali práva kozáků a navrácení konfiskovaných pozemků. Jejich petice však byla ignorována. Osud Siče byl zpečetěn 23. dubna 1775 na zasedání rady v paláci, kam ani nebyli přizváni. Během likvidace Siče byl Sydir Bily v Petrohradě. Po návratu spatřil jen ruiny a jen díky přímému zásahu Grigorije Potěmkina (1739-1791) se dokázal vyhnout následkům a represím. Jako major ruské armády byl penzionován a věnoval se správě svých statků. V roce 1786 stál v čele šlechtické rady v Chersonu. Toto období je popisováno různými způsoby. Někteří uvádějí, že se přestěhoval do podunajského Siče a byl označen za zrádce, že se zaprodal carevně za zlatou medaili. Analýza nás vede k tomu, že Bily byl zručný politik a rozuměl tehdejší politice. Pochopil, že kozácká Sič nemůže dále existovat v Ruské říši a že může přežít pouze mimo Ruskou říši. V důsledku toho se přestěhoval k Dunaji a začal vytvářet nový domov z loajálních Záporožců. V Chersonu tehdy začal stavět velké plachetnice – korvety a fregaty pro budoucí černomořskou flotilu. Sydir Bily se osobně podílel na stavbě těchto lodí a také na výběru a výcviku budoucích námořníků z řad ukrajinského obyvatelstva.
Anektování Krymského chanátu Ruskou říší (1783) si Turecko vyložilo jako porušení mírové smlouvy z Küçük Kaynarca (podepsané 21. července 1774) a vyslalo flotilu 25 velkých člunů. Rozpoutala se válka. Carevna poslala velitele z Pobaltí a azovská flotila se měla střetnout s Turky. Potěmkinovi admirálové však neznali poměry v oblasti Dněpru a Černého moře a v důsledku toho převzal Bily velitelskou roli. Po předání velení nad flotilou viceadmirálu F. Klokačovovi se Bily vrátil do Chersonu, kde převzal velení nad Lymanskou flotilou, která se měla teprve stavět. Flotila byla postavena v roce 1787 a skládala se z kozáckých čajk (veslic s plachtou) a brig (středně velkých plachetnic). Během návštěvy carevny Kateřiny II. ji přes Ukrajinu a Krym (v roce 1787) doprovázel Sydir Bily s kozáckou stráží. Carevna byla s jeho službou spokojena a souhlasila s omilostněním kozáků, kteří opustili Ruskou říši. Potěmkin jmenoval francouzského prince Karla Heinricha Nassau-Zigena (1745-1808) velitelem lymanské flotily. Sydir se stal velitelem kozáckých čajk. Dne 27. února 1787 jej (již jako atamana) poslal Suvorov k carevně s žádostí o navrácení záporožských atributů: velká bílé vlajky s modrým křížem, některých dalších menších praporů, bulavy atd. Název “Záporožský” však již nebylo povoleno používat, ačkoli Suvorov zákazu nevěnoval pozornost. Dne 7. září 1787 vypukla další rusko-turecká válka. Tragédií tohoto tažení bylo, že nebojovali pouze s Turky, ale také se svými bratry, kteří se usadili v podunajské Siči. Flotila vedená Sydirem Bilym vyjednala s podunajskými kozáky, že se nezapojí do boje. Několikrát vystřelili z děla a vrátili se na břeh. Odmítnutí podunajských kozáků bojovat se svými bratry zaručilo Potěmkinovi vítězství. Dne 17. června vypukla u Očakivu na pobřeží Černého moře nová bitva. Řada tureckých lodí byla zakotvena v mělkých vodách. Lymanská flotila zaútočila a zničila šest fregat. Během útoku zemřelo 18 kozáků a 235 bylo zajato. Sydir Bily utrpěl vážné zranění. Byl odvezen do pevnosti Kinburg. Suvorov mu dal své nejlepší doktory, ale všechno bylo marné. Bily zemřel 20. června 1788 ve věku 72 let. Na jeho pohřbu byli Suvorov, Antin Holovaty i kontradmirál John Paul Jones (1747-1792) – americký námořní důstojník narozený ve Skotsku, často označován jako “otec amerického námořnictva”.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
