Suchanovův diskoplán

Sovětský letecký konstruktér M.V. Suchanov představil v roce 1950 velice zajímavý prototyp bezmotorového kluzáku s kruhovým křídlem. Tento měl kabinu usazenou pod křídlem, o průměru 3,5 metru, s kruhovou směrovkou v zdaní části. Vycházel z německého konceptu kruhovitého letounu, navrženého během druhé světové války. K prvnímu letu došlo v roce 1957.

Diskoplan ale dál rozpracovával a později vznikly kluzáky Diskoplan 2 a 3, které již měly překryt kabiny nad křídlem. Dohledal jsem, že druhý typ byl sestrojen v roce 1960. V letech 1969 až 1985 se Suchanov zabýval vývojem bezpilotního kluzáku, který měl být schopen klouzavého letu v atmosféře planety Venuše. Protože se zmíněný kluzák měl vejít do útrob válcovitého pouzdra s průměrem pouhých dvou metrů, konstruktér jej opatřil kruhovým křídlem se sklápěcími vnějšími částmi a velmi netradičně pojatou lichoběžníkovou zdvojenou ocasní plochou, která se vyznačovala uspořádáním do tvaru písmene X. Patrně nepřekvapím informací, že došlo pouze ke stavbě leteckého demonstrátoru, leč osazeného jednomístným kokpitem. Šlo o středoplošník s robustním kapkovitým trupem uprostřed diskovitého křídla o průměru 3,60 m a plochou 10 m². Patrně šlo o jeden z posledních letounů s plátěným potahem křídla. Stroj postrádal konvenční podvozek a pilot se musel spolehnout pouze na nevelké kolečko a dvě záďové ostruhy. Cílem bylo prověření letových vlastností, stability a ovladatelnosti kosmického kluzáku. Zmíněný letoun byl koncem 80. let přesunut do muzea ruského letectví nacházejícího se městě Monino, zhruba 35 km východně od Moskvy a jde zde k vidění dodnes (i s oním přepravním tubusem).

Zdroj obrázku Wikimedia Commons

Napsat komentář