Středověká vypouklá zrcadla

Typická vypouklá středověká zrcadla byla často považována za předměty vytvářené z technologické nouze – než Benátčané ovládli umění výroby čirých, dostatečně velkých a hlavně rovných tabulí skla a jejich pokovování, aby mohla vzniknout velká plochá zrcadla. Při bližším pohledu ale člověka nadchne myšlenka malých kulatých vypouklých zrcadel. Zrcadlo zabírá jen minimum prostoru a přitom v jeho odrazu vidíme větší prostor než v zrcadle rovném. Při pohledu do vypouklého zrcadla potřebujete skutečně dobré oči, abyste sledovali detaily, ale na druhou stranu vidíte celek – celou postavu, nebo místnost. Možná přehlédnete vlas vykukující z účesu, ale zato víte, jakým dojmem působí celá vaše postava. Na něco podobného byste v případě rovného zrcadla potřebovali předmět zabírající velký kus stěny, u vypouklého zrcadla stačí cosi velikosti střední poklice.

Nejslavnějším obrazem s vypouklým zrcadlem je nepochybně Svatba manželů Arnolfiniových (též Giovanni Arnolfini a jeho manželka Giovanna Cenamiová, Podobizna manželů Arnolfiniových a podobně) od van Eycka vytvořený roku 1434 v Bruggách. Dnes se nachází v londýnské Národní galerii. Jedná se o svatební portrét bohatého kupce italského původu Giovanniho Arnolfiniho, jehož rodina v té době podnikala i v Bruggách. Pravice muže zvednutá k přísaze naznačuje svatební slib. Nápadně zvětšené břicho ženy nemusí znamenat pokročilé těhotenství, ale může být pouze malířským symbolem ženiny plodnosti. Obraz je celkově plný symboliky a malířské rafinovanosti. Eyckova signatura se nachází nad zrcadlem v centru obrazu.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons