Šlapací kolo pro vězně

Britský stavební inženýr sir William Cubitt (1785-1861) vynalezl roku 1818 stroj zvaný “šlapací kolo”, který měl napravit tvrdohlavé a zahálčivé trestance.

Vězni šlapali na 24 paprsků velkého lopatkového kola a stoupali po něm jako po moderních schodech. Když se paprsky otáčely, ozubená kola sloužila k čerpání vody nebo drcení obilí. Ve vyčerpávajících osmihodinových směnách vězni překonávali výšku více než dvou kilometrů (7 200 stop). Námaha v kombinaci se špatnou stravou často vedla ke zraněním, přesto si jej pořídily věznice po celé Británii i USA. V roce 1824 si vězeňský dozorce James Hardie připsal zásluhu na zkrocení vzpurných vězňů v New Yorku. Napsal, že to byla “monotónní stálost šlapacího kola, nikoliv jeho přísnost, která představuje jeho autoritu”. V průběhu let američtí dozorci postupně přestali používat šlapací kola ve prospěch jiných namáhavých prací, jako je sběr bavlny, lámání kamení nebo pokládání cihel. V Anglii se šlapací pás udržel až do konce 19. století, kdy se od něj upustilo, protože byl příliš krutý. Stroj se téměř ztratil v historii. Když však Dr. Kenneth Cooper v 60. letech 20. století prokázal zdravotní přínos aerobního cvičení, běžecký pás se triumfálně vrátil. Dnes dobře placení osobní trenéři s radostí nahradili vězeňské dozorce a ještě jim jejich “trestanci” děkují.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons

Napsat komentář