Škytavka a její původ

Škytavka (singultus) jsou náhle vzniklé rytmické záškuby bránice následované uzavřením hrtanové příklopky doprovázené charakteristickým zvukem. Nyní si ale povíme, proč jde o pozůstatek společné evoluční minulosti s pulci.

Reflex zřejmě vyvolává podráždění určitého centra v mozku. Vlastní škytání pak vyvolává kontrakce svalů, za kterou zase mohou pohyby nervů, jež mají na starosti dýchání. Mechanismus je takový, že pohybem nervů dojde k náhlým vdechnutím, které jsou doprovázeny krátkým uzavřením průdušnice. Náhlá vdechnutí jsou evolučním pozůstatkem sahajícím až k rybám. Žábry a hltan jsou u nich však těsně u mozku, u suchozemských obratlovců je trochu problém, protože nervy (bloudivý a brániční) musí vést celým krkem a hrudníkem až do bránice. Od normálního dýchání se škytání liší tím, že při vdechu dojde navíc k uzavření průdušnice. Tento mechanismus nás zase spojuje s larvami obojživelníků – pulci, kteří toto centrum používají k ovládání dýchání žábrami. Na rozdíl od ryb ovšem pulci už mají i vyvinuté (zatím nepoužívané) plíce; dýchají tak, že do úst nasávají vodu, ta ovšem nesmí natéct do plic; proto přitom uzavírají příslušnou záklopku. Pulci tedy dýchají žábrami způsobem, který je vlastně obdobou škytání savců.

Zdroj obrázku Needpix