Jediný černý voják v Rakousko-uherské armádě
Jediným černým vojákem v Rakousko-uherské armádě byl jistý Simon Perris, známý též jako Ali Mahmud, který se do Uherska dostal jako malé dítě a vyrostl zde. Byl služebníkem / otrokem Turka, který žil v Budapešti a když jeho pán zemřel, Simon zde již zůstal. Žil ve městě Nagyvárad (Velký Varadín), mluvil dobře maďarsky a prohlašoval se za hrdého Maďara. Hned v roce 1914 požádal o vstup do armády, leč byl jako cizinec odmítnut. Záviděl maďarským vojákům, kteří šli do války, protože sám chtěl být vojákem. Sám prohlašoval, že mu nevadí být třeba i jen zdravotníkem, ale dokáže sestřelit letící vlaštovku. Pravidelným odmítáním se ale nenechal odradit a napsal samotnému ministrovi války Alexandru von Krobatin (1849-1933), který jeho prosby vyslyšel. Simon Perris tak narukoval ke královské uherské zeměbraně (Magyar Királyi Honvédség), kde absolvoval šestitýdenní výcvik. Následně vyrazil na Haličskou frontu, kde byl po dalších šesti týdnech povýšen na desátníka a získal stříbrnou medaili za statečnost. Z armády odešel patrně začátkem roku 1915 z důvodu nemoci, patrně chytil tyfus během bojů v Karpatech nebo něco podobného. Po válce tento veterán žil v Budapešti a bohužel nic víc není známo.
Jako zajímavost uveďme, že dobový tisk tento černý muž doslova fascinoval a hrdě kráčejícího v uniformě jej vyfotil feldvébl Titusz Várkonyi. Snímek byl otištěn 18. dubna 1915 na titulní stránce novin, kde je označen jako “szerecsen” (Saracén). Simon prohlašoval, že se velmi styděl za to, že ostatní mohli jít do války a on musel zůstat doma. Jeho plukovník se jednou zeptal, proč narukoval do armády když nemusel. Simon odpověděl: “Meg akarok egy magyar lányt érdemelni!”, tedy “chci si zasloužit maďarskou dívku!” Tedy takový byl osud jediného černého vojáka v naší armádě. Bohužel není známo, zda vytouženou maďarskou dívku našel. Doufám ale že ano, oženil se s ní a žili šťastný život.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
