Sex za hřebíky na Tahiti

Domorodé ženy na Tahiti požadovaly za sex platbu železem. Britští námořníci kvůli tomu málem rozebrali celou loď!

V roce 1766 převzal velení nad lodí HMS Doplhin britský kapitán Samuel Wallis. Konec sedmileté války v roce 1763 vedl k oživení myšlenky průzkumu jižního Pacifiku a tak loď HMS Dolphin 21. srpna 1766 opustila přístav v Plymouthu a vydala se na svou objevitelskou cestu. Společnost jí dělala zásobovací loď HMS Swallow pod vedením kapitána Philipa Cartereta. Plánem bylo přeplout Atlantik, překonat Magalhãesův průliv a poté prozkoumat Pacifik v co nejjižnější zeměpisné šířce a hledat Terra Australis Incognita, údajný velký jižní kontinent. Plavba po Atlantiku probíhala hladce a po několika měsících, v prosinci 1766 připluly obě lodě k Magalhãesovu průlivu, kde je zastihla velice silná bouře. Silný vítr a vysoké vlny trvaly 10 týdnů a muži se na palubě střídali na směny, aby udrželi loď v pořádku. Lodi HMS Doplhin se průlivem podařilo proplout, v bouři ovšem ztratili svou zásobovací loď HMS Swallow a již se s ní nikdy nesetkali. Nastaly kruté časy, jídla na palubě nebylo zrovna hodně a v dohledu nebyla žádná země, navíc loď plula v nezmapovaných vodách a nikdo tedy nevěděl, kam vlastně má plout, ani co je čeká. Posádka tedy mohla zemřít téměř 13 000 kilometrů od domova.

O 6 měsíců později, konkrétně 19. června 1767 posádka na horizontu konečně spatřila obrys hor! Důstojníci začali spekulovat, že se musí jednat již o bájný jižní kontinent. O několik dní později se k pevnině přiblížili dostatečně, viděli hory, džungli i pláže a loď zakotvila asi sto metrů od břehu. Když se zrovna námořníci chystali nastoupit do člunů a vyrazit směrem k ostrovu, všimli si v dálce několika teček. Ty se stále přibližovaly, až se proměnili v několik kánoí plných zvědavých lidí. První setkání nicméně bylo přátelské a Wallis domorodce po lodi dokonce provedl. Tato setkání na lodi proběhla ještě několikrát, ovšem 26. června k lodi vyrazilo na 150 kánoí plných ozbrojenců s cílem loď ukořistit. Kapitán Wallis tedy přikázal palbu z děl, která okamžitě potopila několik kánoí, přičemž zbytek se dal na útěk. Palba se poté stočila na dav domorodců stojících na kopci. Jeden z důstojníků, George Robertson byl tímto jednáním tak znechucen, že si do deníku zapsal: “Jak hrozně šokovaní musí ostrované být, když vidí své nejbližší a nejdražší přátele mrtvé a rozcupované na kusy takovou ničivou silou, o které jsem si jist, že nikdy předtím neviděli.” Ostrované byli nuceni se podvolit a britskou loď přijmout. HMS Dolphin tedy zakotvila Matavai a Britové navázali s domorodci “přátelské styky”. Kapitán Wallis ostrov pojmenoval jako Ostrov krále Jiřího, dnešní Tahiti.

Navzdory prvotnímu násilí se ukázali Tahiťané jako přátelští lidé a začal mezi nimi a Brity bujarý obchod. Zásoby byly doplněny a námořníkům se na ostrově velice líbilo, kapitán Wallis s kartografy zatím mapoval ostrov a setkával se s kmenovými vůdci. Za několik týdnů si ovšem všiml, že z lodi zmizela pohotovostní sada železných hřebíků, ty byly určeny k nejnutnějším opravám lodi na otevřeném moři. Po bližším prozkoumání dokonce narazil na skutečnost, že mnoho hřebíků chybí i v samotném trupu lodi! Nechal tedy nastoupit celou posádku a to, co zjistil, ho naprosto šokovalo a rozzuřilo. Tahitské ženy nabízely sexuální služby výměnou za železné hřebíky! A muži, po několika měsících na moři neváhali páčit z lodě hřebíky, což ohrozilo samotnou strukturu lodě!

Tahitská kultura v 18. století, před příchodem křesťanství byla velice volnomyšlenkářská. Ženy byly svobodné a mohly se svým tělem nakládat, jak se jim chtělo a nebylo výjimkou, že námořníkům tahitské ženy nabízely sex i přímo před jejich manželi. Domorodí Tahiťané byli šokováni, že Evropská křesťanská kultura je tak silně pro ženy svazující, Britové zase nechápali, jakou volností tahitská společnost disponuje. Kapitán Wallis se také obával přenosu pohlavních chorob, což mu jeho lodní lékař Cook vyvrátil s tvrzením, že jsou muži v pořádku. Kapitán Wallis, jakožto Brit z vyšší třídy, byl pochopitelně zdrženlivý a rezervovaný, rozkázal tedy ostrov opustit do konce týdne, což se námořníkům pochopitelně moc nelíbilo. Posádka na ostrově strávila celý měsíc a námořníci si jej dozajista užili! Podle lodního deníku Tahiťané propukli v pláč, když Britové odplouvali domů. Idylická návštěva to ve skutečnosti nebyla. Následující francouzská výprava, která na Tahiti dorazila o pár měsíců později, zjistila mezi obyvatelstvem rozšířený syfilis, která zapříčinil smrt velké části obyvatelstva.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons

Three Tahitian Women (1896) by Paul Gauguin. Original from The MET Museum. Digitally enhanced by rawpixel.

Napsat komentář