Ruská kolonie v Africe
Málo se dnes ví, že svou malou kolonii v Africe mělo na krátký čas i Rusko. Koncem 19. století vrcholil “Hon na Afriku”, jemuž dominovala Británie, Francie, Portugalsko a nově rovněž sjednocené Německo. Tyto mocnosti si na Berlínské konferenci (na přelomu let 1884 a 1885) rozdělily sféry vlivu a vytyčily hranice, leč stranou nechtělo zůstat ani Rusko. Příležitosti se chopil ruský dobrodruh a cestovatel Nikolaj Ivanovič Ašinov (1856-1902) při své cestě do tehdejšího Habeše (Etiopského císařství), která měla za cíl posílit vzájemné vztahy. Se svou družinou asi 200 kozáků zakotvil v lednu 1889 ve vesnici Sagallo na dnešním území Džibutska, kterou pojmenoval Nová Moskva. Car Alexandr III. se ale od iniciativy kozáků distancoval a kolonizátory rychle vypudili Francouzi usilující o dominantní postavení v regionu. Ruská država tak vydržela jen několik týdnů a žádné památky na toto období v dnešním Džibutsku nezůstaly.
V roce 1883 odešel Ašinov do Habeše, kde chtěl dosáhnout politického a církevního sblížení Habeše s Ruskou říší. Podařilo se mu navázat vztah s habešským císařem Janem IV. Etiopským, kterému se Ašinov představoval jako zástupce ruské vlády. Ašinovova cesta do východní Afriky přivedla užitečné poznatky. V roce 1888 v Petrohradě totiž publikoval jazykovou příručku, která se zaobírala habešskou abecedou (dnes známá jako etiopské písmo) a taktéž vydal první habešsko-ruský slovník. Po návratu do Ruska se začal nazývat “svobodným kozákem” a roku 1889 společně se skupinou dalších kozáků vedl expedici do Afriky, kde plánoval pokračovat v rozvíjení vřelých vztahů mezi Habeší a Ruskem. Kotvy spustil u pobřeží francouzského Somálska (dnešní Džibutsko), odkud se chystal později putovat až do Habeše. Tam posléze chtěl založit kolonii Nová Moskva, ale podařilo se mu založit jen menší koloniální osadu u zálivu Tadjoura, kterou nakonec musel s kozáky opustit kvůli vyvíjejícímu se tlaku ze strany Francie. Po pádu Nové Moskvy byl Ašinov i jeho skupina posláni do Ruska, kde byli obviněni z pirátství. Na osobní pokyn cara Alexandra III. byli, po krátkém vyšetřování, všichni členové expedice deportováni do Oděsy. Pouze Ašinov byl poslán na tři roky na neznámé místo poblíž města Saratov, kde byl pod neustálým policejním dohledem. Svých plánů se ale nevzdal. Později odjel do Paříže, kde se snažil sehnat skupinu dobrovolníků, se kterou by mohl opět odplout do Afriky. Roku 1891 odcestoval i do Londýna, odkud v srpnu poslal dopis carovi, kde nabídl své služby pro rozvoj a kolonizaci rozsáhlého území v Africe.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
