Robinson ztracený 44 let v SSSR

“V noci mne trápil stesk. Celé roky jsem během čistek polehával do čtyř ráno, očekávajíce strašný buchot na dveře. Každou noc jsem čekal, že si pro mne přijdou. A oni jednou v roce 1943 přišli. Vyskočil jsem z postele a zašeptal: “Bože, ochraňuj mojí duši!” Otevřel jsem dveře. Při pohledu na mou černou tvář upadli do rozpaků. Najednou jsem uslyšel: “Promiňte, stala se chyba.” Ve skutečnosti mají všechny neruské lidi v této zemi za méněcenné. V souladu s nevyslovenou stupnicí méněcennosti, jsou Arméni, Gruzíni a Ukrajinci lepší než ostatní nerusové. Asiaté ze sovětských republik jsou na samém dně této škály. A pohled na černochy je ještě horší. Realita rasismu protiřečí obrazu sociální dokonalosti vykreslené vládou.”

Robert Nathaniel Robinson (1906-1994) se narodil 22. června 1906 na Jamajce a vyrostl na Kubě. V šesti letech je opustil otec, později s matkou emigroval do USA a usadil se v Detroitu. Zde pracoval jako nástrojař u Ford Motor Company. V roce 1929 se Ford a Sovětský svaz dohodli, že budou spolupracovat na stavbě Gorkovské automobilky a následujícího roku továrnu v Detroitu navštívila sovětská delegace, která shlédla ukázku Modelu T. Vedoucí delegace tamním specialistům nabídl roční smlouvu v Sovětském svazu za účelem školení tamních pracovníků. Nabízen byl mnohem větší plat, zdarma velký byt a vlastní automobil. Robertovi tehdy bylo 23 let a obával se, že bude kdykoliv propuštěn v důsledku Velké hospodářské krize. Navíc byl jediným černým nástrojařem v celé automobilce a vystavován každodenním ústrkům a rasistickým urážkám. Posledním impulzem pro cestu do SSSR bylo zlynčování jeho bratrance.

Dne 4. července 1930 dorazil do Stalingadu, kde měl začít pracovat v továrně na traktory. Vzápětí byl ale zmlácen dvěma americkými kolegy bílé pleti, což bylo mohutně prezentováno sovětským tiskem jako příklad amerického rasismu. Tito muži byli následně za velké mediální publicity vyhoštěni ze země. Po odslouženém roce Robinson obnovil kontrakt a následně podepsal další. V červnu 1932 odjel do Moskvy, kde si chtěl zakoupit letenku zpět do USA, ale úředníci jej přesvědčili aby zůstal. Podepsal tedy smlouvu na práci v Moskevské továrně na kuličková ložiska, kde byl jedním z 362 zahraničních pracovníků. Po atentátu na Sergeje Mironoviče Kirova (1886-1934), oblíbeného sovětského vůdce, získal Stalin záminku k zahájení brutální vnitrostranické čistky a nábor zahraničních pracovníků byl ukončen. Pokud jde o Robinsona, tak v prosinci 1934 byl zvolen delegátem Moskevské rady dělníků, v práci se mu dařilo a přes naléhání zůstal praktikujícím křesťanem a několikrát odmítl vstup do strany. V 1937 mu americká vláda nařídila, aby se vrátil do vlasti, nebo přijde o občanství. Jelikož ale hospodářská krize v zemi pokračovala, rozhodl se zůstat v SSSR a přijmout nové občanství, čehož měl později litovat.

Během Stalinovských čistek v letech 1936-1939 mnozí jeho známí černé pleti jednoduše zmizeli, jemu se ale dařilo. Po Německé invazi do SSSR, 22. června 1941, byla jeho továrna evakuována do Kujbyševa (dnešní Samary), kde však po několika měsících těžce onemocněl a po vyléčení se vrátil do Moskvy. Nutno zmínit, že Němcům se podařilo dostat až na 71 km od města. Během války téměř umřel hladem a někdy jedl jen šest nebo sedm listů zelí, namočených ve vlažné vodě. Navzdory válce si zlepšoval vzdělání a v červenci 1944 absolvoval Moskevský večerní strojírenský institut, diplom ale získal až o dva roky později. Již během války se pokusil využít zlepšení vztahů mezi SSSR a USA, k návratu do staré vlasti.

Jakožto černoch, si v roce 1947 zahrál Papuánce ve filmu o ruském etnografu, antropologu a cestovateli Nikolaji Nikolajeviči Miklucho-Maklaj (1846-1888). Rovněž radil sovětské filmové produkci během natáčení rasového dramatu Deep Are The Roots (Глубоки корни), odehrávajícím se v Americe.

Po válce se setkal s afroamerickým zpěvákem a hercem Paulem Robesonem (1898-1976) a požádal jej o pomoc s návratem do USA. Robeson jej však odmítl s tím, že se obával poškození vztahů s vedením SSSR. Od padesátých let, Robinson každoročně žádal o vízum na dovolenou v zahraničí a pokaždé bylo zamítnuto. Díky přímluvě dvou ugandských velvyslanců, mu bylo v roce 1974 umožněno navštívit tuto africkou zemi. Tamní nechvalně proslulý diktátor Idi Amin (1924-2003) mu udělil dočasný azyl. V roce 1976 se oženil se afroamerickou učitelkou Dr. Zylphou Mapp, která vyučovala na univerzitě v Ugandě. Po mnohém úsilí ugandských úředníků a Williama B. Davise, amerického důstojníka z USIA (United States Information Agency), se Robinsonovi podařilo získat povolení k návratu do USA. Americké občanství znovu získal v roce 1986. S manželkou se přestěhovali do Washingtonu a v roce 1988 sepsal své paměti v knize “Black on Red” s podtitulem 44 let v SSSR. Robert Robinson zemřel na rakovinu 23. února 1994.

Zdroj obrázku Historynotes

https://www.historynotes.info/wp-content/uploads/2012/02/meeteng-factory.jpg https://www.historynotes.info/wp-content/uploads/2012/02/Robinson.jpg https://scontent-prg1-1.xx.fbcdn.net/v/t1.6435-9/67665369_389440785042490_5483576976654467072_n.jpg?_nc_cat=102&ccb=1-3&_nc_sid=dbeb18&_nc_ohc=6mH7jkt_VZkAX_6lwiK&_nc_ht=scontent-prg1-1.xx&oh=5e0d8850f569155a40e03ec28867f22d&oe=60AA8F80