Římské vodovodní baterie
Téměř 2000 let staré vodovodní baterie z římského města Pompeje, které bylo zničeno roku 79 našeho letopočtu výbuchem sopky Vesuv.
Historie potrubních systému a samotných vodovodních baterií sahá až do starověku. Základní myšlenka vznikla ze samotné potřeby dopravit vodu k lidem, a to především hygienicky a efektivně. Od té doby vodovodní baterie prošly mnoha změnami, převážně z hlediska ovládání a celkového tvarového řešení, jejich základní funkce však zůstala dodnes.
Již kolem roku 1700 př.n.l. bylo v Minojském paláci Knossos na ostrově Kréta využito terakotové potrubí, které poskytovalo vodu pro fontány a koryta z mramoru, zdobené kohouty ze zlata a stříbra. Potrubní instalace a osobní koupelny byly využívány a stále zdokonalovány za římského období. Římské veřejné lázně měly mramorový interiér s různými typy kohoutů a doplňků z drahých kovů a slitin, jako je zlato, stříbro či mosaz. O rozšířenosti svědčí i skutečnost, že např. ve 4. století n.l. měl Řím 11 veřejných lázní, 856 soukromých lázní a 1 352 kašen a cisteren.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
