Recyklace bitevní lodi Tirpitz

Pancéřová plát z německé bitevní lodi Tirpitz, potopené před 80 lety, se dodnes používá v ulicích Osla k zakrývání vodovodních výkopů. Takový je osud kdysi hrdé chlouby Kriegsmarine.

Druhá bitevní loď třídy Bismarck byla objednána roku 1935 a do služby uvedena 25. února 1941. Až do nástupu japonských bitevních lodí Jamato a Musaši byl Tirpitz největší bitevní lodí na světě. Jeho význam spočíval po celé tři roky především v jeho samotné existenci, skutečného boje na moři se loď zúčastnila pouze minimálně, zato byla pod neustálým dohledem a tlakem Britů, kteří se ji mnohokrát snažili potopit nejrůznějšími neobvyklými způsoby. Nakonec se jim to podařilo leteckým útokem 12. listopadu 1944, to ale již v době, kdy loď byla trvale upoutána na kotvy u norského Tromsø. Sir Ludovic Kennedy napsal ve svém díle, detailně popisující historii lodě, že “žila životem invalidy a zemřela smrtí mrzáka”.

Po skončení náletu se rozběhly záchranné práce, při kterých bylo prvotním cílem osvobodit členy posádky, uvězněných v trupu lodi. Toho se záchranné čety snažily dosáhnout rozřezáváním plátů na dnu lodi. Tímto způsobem se podařilo zachránit 82 mužů posádky. Údaje o mrtvých námořnících se liší, ale přibližně šlo o tisícovku lidí. Přibližně 200 ze zachráněných členů posádky bylo v lednu 1945 převeleno na kapesní bitevní loď Lützow.

Vrak lodi Tirpitz zůstal na místě potopení až do konce války, kdy jedna německo-norská společnost začala připravovat práce na sešrotování lodi. Ty pak začaly v roce 1948 a trvaly až do roku 1957, přičemž fragmenty lodi jsou stále ještě prodávány jednou norskou společností.

Zdroj obrázku

Napsat komentář