Rafael de Nogales Méndez (1877-1937)

Venezuelský voják, dobrodruh a spisovatel Rafael de Nogales Méndez (1877-1937), který během první světové války bojoval za Osmanskou říši. Hodně cestoval a aktivně se zapojil do mnoha válek své doby.

Rafael Inchauspe Méndez se narodil 14. října 1877 v San Cristóbal, Táchira. V mládí jej otec poslal studovat do Evropy, přičemž navštěvoval univerzity v Německu, Belgii a Španělsku, mluvil plynně několika jazyky. Navzdory svému vzdělání se cítil více přitahován k vojenské profesi a již koncem 19. století začal cestovat všude tam, kde řinčely zbraně. Vždycky ale stál na poněkud špatné straně, když kupříkladu pomáhal Španělům ve španělsko-americké válce (1898), nebo nikaragujskému prezidentovi (José Santos Zelaya) v neúspěšném pokusu o svržení venezuelského diktátora Cipriana Castra. V roce 1904 se zúčastnil rusko-japonské války jako dvojitý agent. Kromě toho v době zlaté horečky strávil nějaký čas na Aljašce. V Kalifornii bojoval se silami mexického revolucionáře Ricarda Florese Magóna a také pracoval jako kovboj v Arizoně. V roce 1908 se po vojenském převratu Juana Vicente Gómeze vrátil do Venezuely, kde byl jeho přítelem jmenován prezidentem státu Apure. Nicméně si znepřátelil novou vládu a musel odejít do exilu. Když propukla první světová válka, po neúspěšném pokusu připojit se k řadě evropských armád, narukoval do armády Osmanské. Byl přidělen na Kavkazskou frontu, kde dosáhl hodnosti majora. Během obléhání Vanu vedl vojska osmanského četnictva proti arménským povstalcům. Tehdy ale požádal o zproštění služby, jelikož byl svědkem masakrů tamních křesťanů. Později tyto zkušenosti sepsal v knize.

“Za svítání mě probudil hluk výstřelů a salv. Arméni zaútočili na město! Okamžitě jsem nasedl na koně a následován několika ozbrojenými muži jsem se šel podívat, co se děje. V úžasu jsem spatřil, že agresory nakonec nebyli Arméni, ale samotné civilní autority! Podporováni Kurdy a davem z okolí, kteří útočili a plenili arménskou čtvrť, se mi konečně podařilo bez vážné nehody dostat až k místnímu velitelství, načež jsem nařídil zastavit masakr. Ohromili mě odpovědí, že nedělal nic jiného, než že provedli jednoznačný rozkaz vycházející od generálního guvernéra provincie, aby vyhubil všechny arménské muže starší dvanácti let.”

Nogales Méndez uvedl, že civilní úřady považovaly za vhodnější vraždit v noci s pomocí místních Kurdů. Když navštívil ostrov Achdamar na jezeře Van, kde se nacházela arménská katedrála svatého Kříže, poznamenává, že nalezl mrtvoly mnoha kněží. Dne 26. června 1915 tedy navštívil Diyarbakır, kde hovořil s Mehmetem Reşidem, guvernérem provincie. Ten zmínil, že rozkaz k “pálení, ničení a zabíjení” mu vydal sám Mehmed Talat Paša (1874-1921). Během své návštěvy byl Méndez rovněž svědkem masakrů místního křesťanského obyvatelstva provincie.
Poté, co byl převelen z Kavkazu, zapojil se do akcí na Sinajské a palestinské frontě. Během celé války bojoval v tureckých liniích a byl vyznamenán Železným křížem císaře Viléma II. Během jednoho tažení se setkal tváří v tvář s plukovníkem T. E. Lawrencem (slavný Lawrenc z Arábie). Podívali se na sebe a pak se zase rozešli, aniž by si cokoliv řekli. Po skončení války spolupracoval s nikaragujským revolucionářem Augustem Césarem Sandinem. V Londýně Nogales napsal několik knih o svých dobrodružstvích po celém světě. Později zamířil jako misionář do Panamy, aby studoval tamní armádu. Nogales Méndez zemřel v 59 letech, 10. července 1937 v Panama City.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons

Napsat komentář