Smrtící lék Radithor
Jistý pan Eben Byers se po požití šarlatánského léku Radithor začal doslova rozpadat před očima. Následkem radiace se mu kompletně rozpadla horní a dolní čelist, zatímco se rozpadala i lebka, bylo možno kouknout skrze četné díry nebožákovi skoro až na mozek.
Po objevení radioaktivního prvku radia Marii Curii-Skłodowskou došlo k jakési “radiové manii”, kdy se všemožní šarlatáni a podivní podnikatelé pokoušeli zbohatnou na kdejakých lécích a přípravcích s radiem. Radium se tak například nanášelo na ručičky náramkových hodinek, což samo o sobě nebylo nijak nebezpečné pro toho, kdo je měl na ruce. Hůře už na tom byly pracovnice, které radium na ručičky nanášely, jelikož dle pracovních pokynů musely po namočení štětce do radiové barvy jejich špičky olizovat, aby tak došlo k co nejpřesnějšímu nanášení. Vzniklo ale i radioaktivní víno, radiová minerálka, čokoláda nebo zubní pasta. Kolik lidí v důsledku konzumace vysoce nebezpečného radia zemřelo či skončilo s rakovinou je těžké odhadnout.
Mezi nejstrašnější případy podvodného obchodu s radiem je příběh Ebena Byerse a léku nazvaného Radithor. Tento syn zámožného průmyslníka a amatérský mistr Ameriky v golfu, si roku 1927 ve vlakovém kupé ošklivě poranil ruku při pádu z vlakové postele. Následkem zranění pociťoval neustálé bodavé bolesti v ruce, na které mu jeho lékař doporučil nový zázračný lék Radithor, který byl patentovaným přípravkem jistého Williama J. A. Baileyho. Ten tvrdil, že jeho zázračná medicína obsahující radium nejenom že pomůže od bolesti, ale ještě pomůže stimulovat endokrinní systém a dodá svému uživateli nebývalý pocit síly. Jenže pan Bailey, byť o sobě tvrdil, že je doktorem, a to dokonce z Harvardu, nebyl ničím jiným než sprostým podvodníkem – z prestižní školy jej vyhodili a on se pokoušel zbohatnout na prodeji radia rozpuštěného ve vodě, které pod označením Radithor nabízel na snad všechny druhy nemocí od bolestí až po impotenci. A aby svůj lék dostal mezi pacienty, vyplácel každému doktorovi, který Radithor předepsal, celou jednu šestinu tržby. Byers tak na lékařovu radu lék užíval několikrát denně a to po dobu tří let. Bolesti skutečně částečně polevily a sám Byers se pak chlubil, že mu lék dodává sílu a vitalitu. Po čase však přestal účinky Radithoru pociťovat, a naopak se začal cítit velice oslabený, takže lék v říjnu 1930 vysadil. Velice brzo poté se začaly dostavovat obrovské bolesti hlavy, načež došlo k prudkému poklesu váhy a Byers k hrůze zjistil, že mu začínají vypadávat zuby. Obrovské množství radioaktivní látky, které do sebe po tři roky dostával (mělo se jednat o více než 1400 lahviček léku) se začalo projevovat.
Když v roce 1931 po vlně stížností začaly úřady prošetřovat Baileyho i jeho šílený výrobek, byl Byers požádán, aby se dostavil jako oběť šarlatánství k podání svědectví – zesláblý muž však tou dobou již nedokázal opustit dům. Právník, který byl úřadem poslán k umírajícímu domů, aby získal jeho svědectví, později podal šokující popis Byersova těla. Následkem radiace se kompletně rozpadla horní a dolní čelist, kde až na dva přední zuby nebylo nic – všechny tkáně v jeho těle se pak pomalu a velice bolestivě rozkládaly, zatímco se jeho lebka rozpadala, takže bylo možno kouknout skrze četné díry nebožákovi skoro až na mozek. Eben Byers zemřel na následky rakoviny v březnu 1932 v ukrutných bolestech, zatímco muž, který za jeho smrt mohl, William J. A. Bailey, i po jeho úmrtí pokračoval ve vyrábění dalších podivných radioaktivních předmětů bez jakéhokoliv potrestání. Sám pak zemřel v roce 1949 na rakovinu močového měchýře a pozdější vyšetření jeho těla prokázalo, že bylo vystaveno extrémně vysokému množství radiace.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
https://www.multibriefs.com/briefs/cb-advanced/nov17/radfact.jpg
