První padlí vojáci Velké války
Během První světové války padlo celkem 8 538 315 vojáků, z toho na straně Dohody 5 152 115 a 3 386 200 na straně Centrálních mocností. Nás ale nyní zajímá, kdo byli první padlí vojáci jednotlivých států. Prvním padlým francouzským vojákem byl kaprál Jules-André Peugeot (1893-1914), občanským zaměstnáním učitel z Étupes. Sloužil od roku 1913 u 6. roty, 44. pluku, 27. pěší brigády, 14. pěší divize. K události došlo 2. srpna, den před oficiálním vyhlášením války, při střetu v pohraniční obci Joncherey. O půl desáté ráno, Peugeot a jeho čtyři spolubojovníci snídali ve sklepě domu jistého M. Doucourta. V tom k nim přišla Doucourtova dcera Nicolet a křičela “Prusové! Přicházejí Prusové!” Minutu před desátou Peugeot stál na ulici a křičel na německou hlídku, aby se zastavili, jelikož jsou zajati. Velitel německé hlídky, poručík Albert Mayer neváhal, vytáhl pistoli, třikrát vystřelil a zasáhl Peugota do ramene. Ten zavrávoral a palbu opětoval, leč minul. jeho kolegové nezaváhali a rovněž spustili palbu. Německého velitele zasáhli do břicha a hlavy. Francouz se vrátil do domu, kde v 10:37 na schodech zemřel. Bylo mu 21 let.
Oním německým důstojníkem a současně prvním padlým Němcem, byl o rok starší poručík Albert Otto Walter Mayer (1892-1914). Narodil se v Magdeburgu, ale jeho rodina se brzy přestěhovala do Mülhausenu (Mulhouse) v Alsasku. V armádě sloužil od roku 1912 a v roce 1914 byl poručíkem u jízdní jednotky Jäger Regt-zu-Pferd Nr 5, která spadala pod 29. jízdní brigádu, 29. pěší divize a byla dislokována přímo v Mülhausenu. Brzo ráno 2. srpna, okolo 6:00 vyrazil s malou jízdní jednotkou přes francouzské hranice. Jelikož Francouzi dříve stáhli všechny jednotky o 10 km od hranic, aby předešli případným provokacím, nenarazili jezdci na odpor. Situace se změnila dál ve vnitrozemí, kde již narazili na malé jednotky francouzské pěchoty a vyměnili si palbu. V 9:50 poručík Albert Mayer omráčil šavlí (ale nezranil) francouzského četníka, který hlídal vstup do vesnice Joncherey. V 9:59 již byli konfrontováni hlídkou francouzských vojáků. Průběh onoho osudného střetu jsem již zmínil, ale dodám, že po potyčce byla obě těla přenesena do stodoly Doucourtova statku. Mayer byl pohřben s plnými vojenskými poctami 3. srpna a později bylo přemístěno na německý vojenský hřbitov v Illfurtu poblíž Mülhausenu. Jeho přilba je vystavena v Musée de l’Armée v Paříži.
Pokud jde o britskou armádu, tak zde je to poněkud složitější. Zde totiž několik vojáků zemřelo v důsledku nehod, ještě dřív, než mohli být vysláni na kontinent. V důsledku nehody při manipulaci s kolegovou puškou, byl 9. srpna ve 23:00 postřelen do nohy kaprál Arthur Cecil Rawson (1888-1914), amputace nepomohla a zranění podlehl. Pak zde jsou ještě případy nepřímé činnosti nepřítele. Již šestého srpna 1914 najel křižník HMS Amphion na německou minu a při explozi a potopení lodi zahynulo 150 námořníků. Oficiálně je prvním zabitým britským vojákem ve Velké válce, vojín John Henry Parr (1897-1914) z Lichfield Grove ve Finchley. Byl nejmladším z jedenácti dětí mlékaře Edwarda a Alice. Po dokončení školní docházky pracoval jako řeznický pomocník, ale tak jako mnoho jeho vrstevníků, lákala i jej služba v armádě. Přeci jen zde měl jistotu že dostane dvě jídla denně a šanci poznat svět. V roce 1912, se ve věku patnácti let rozhodl vstoupit do královské armády, byť minimální věk byl 18 – pár let si tedy přidal. Sloužil u 4. praporu Middlesexského pluku jako průzkumník na kole. V srpnu 1914 byla jeho jednotka vyslána ze Southamptonu do Boulogne-sur-Mer ve Francii. V době kdy Němci pochodovali Belgií, byla Parrova jednotka ve vesnici zvané Bettignies, zhruba 13 km od Mons. Dne 21. srpna byl spolu s dalším cyklistou vyslán na předsunutý průzkum k vesnici Obourg, na hranici s Belgií. Zde je v noci patrně zastihla německá jízdní průzkumná patrola. Přesně dle instrukcí se otočili a rychle se vraceli s informací ke svým jednotkám. Palbou nepřítele byl ale Parr zasažen a zranění podlehl. Po sto letech od této události, někteří odborníci tvrdí, že Parr byl zabit palbou francouzských nebo belgických spojenců, případně v důsledku nehody. Dle záznamů tehdy totiž byly německé jízdní hlídky, vzdálené od zmíněného místa nejméně 16 km a v jejich hlášení se neobjevuje žádná zmínka o kontaktu s britskými jednotkami. Nesrovnalostí je v Britských hlášeních samozřejmě víc. Kupříkladu kapitán Charles Beck Hornby (1883-1949) od 4. královských irských dragounů, je považován za prvního Brita, který zabil v boji něpřítele. Střet jízdních hlídek měl proběhnout 22. srpna v 6:30, poblíž belgické vesnice Casteau. Zde dragouni překvapili německé hulány a při pronásledování jich několik zabili. Hornby měl jednoho zabít šavlí a jeho kolega, bubeník Edward Thomas měl být prvním Britem, který zastřelil nepřítele. Za tento výkon byli oba samozřejmě náležitě oslavováni. Přezkoumání německých archivů ale ukázalo, že v této době nebyl žádný z vojáků ani vážně zraněn. Kdo tedy byl opravdu prvním padlým Britem v první světové válce, zabitým nepřítelem, se patrně již nedovíme.
Pokud jde o první americké padlé, tak zde jsou hned tři jména. James Bethel Gresham (1893-1917) dál Merle David Hay (1896-1917) z Glidden v Iowě a vojín Thomas Francis Enright (1887-1917) z Pittsburgh v Pennsylvanii. Všichni tři byli zabiti časně ráno dne 3. listopadu 1917, poblíž Artois ve Francii, během německé ofensivy. O dva dny později byli pohřbeni poblíž bojiště a na jejich náhrobku stálo: “Here lie the first soldiers of the illustrious Republic of the United States who fell on French soil for justice and liberty.” Koncem roku 1921 byla těla exhumována a převezena na hřbitov v Evansville v Indianě.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
