První Japonci na evropském kontinentu
Nejprve si musíme uvědomit, že tehdy v Japonsku vrcholilo “období válčících knížectví” a země neměla centrální vládu. První portugalská loď náhodně přistála u břehu ostrova Tanegašima, jižně od Kjúšú, roku 1524. Od roku 1545 připlouvaly portugalské lodě k japonským břehům pravidelně. Ruku v ruce s obchodníky, do Japonska směřovali rovněž misionáři – nejaktivnější byli jezuité. Misionáři byli místními lidmi nazýváni Tendžiku, tedy Indové. Knížata na jihozápadě Japonska vycházela misionářům vstříc, jelikož rychle pochopila, že nová víra usnadňuje obchodní kontakty. Často se nechávali sami pokřtít.
Idea vypravit poselstvo na papežský dvůr vzešla od jezuitského misionáře Alessandra Valignana (1539-1606) původem z Neapole. Ten byl velice aktivní jak na Dálném východě a do Japonska přicestoval 25. června 1579. Poprvé se o možné výpravě začalo mluvit v roce 1581. Cílem bylo obstarat nedostatkové léky a především Japoncům ukázat slávu a majestátnost křesťanské církve, a celé evropské společnosti. Valignan vybral čtyři mladé urozené mladíky, kteří měli po svém návratu podrobně vylíčit vše co viděli, aby tak přispěli ke zlepšení vzájemných vztahů. Jedním z mladíků, a rovněž jím vůdcem, byl třináctiletý Mancio Itó (1570-1612). Dále Michael Čidžiwa (1567-1633), Martin Hara (1568-1639) a Julian Nakaura (1568-1633). Před zahájením výpravy, rozeslal Valignano dopisy, aby zajistil řádné přivítání velvyslanců. Měly být ukázány jen věci dokazující vyspělost Evropě, krásné budovy, paláce, zahrady a dostatek stříbra. Rovněž měli přespávat pouze v domech jezuitů a také je měl při každém kroku doprovázet jeden z bratrů, který by na ně dával pozor. Mladíci byli oblečeni do slavnostního oděvu v evropském stylu, aby na sebe nepoutali nežádoucí pozornost. Výprava vyrazila z Nagasaki 20. února 1582 a z Nagoje do Lisabonu, trvala dva a půl roku. Do města dorazili 11. srpna 1584. Cestou se učili evropským jazykům a podobně. V září pokračovali přes Španělsko do italského Livorna a od 22. března do 3. června pobývali mladíci v Římě. Během svého pobytu se setkali se dvěma papeži (Řehořem XIII. a Sixtem V.), králem, kardinály, knížaty, arcibiskupy a jinými vlivnými osobnostmi. Po slavnostním uvítání se vydali cestou zpět a 25. listopadu odpluli z Lisabonu zpět do Japonska, kam dorazili 21. července 1590.
Evropané, kteří se s vyslanci setkali, příliš nevnímali fyzické rozdíly mezi Japonci a Evropany. Stejně tak nevnímali rozdíly mezi Japonci samými. Důkazem toho je zpodobnění čtyř mladíků kronikářem Urbanem Monte z roku 1586. V portrétech ukazuje, že jsou mezi nimi drobné rozdíly – všichni mají na sobě evropský šat, stejně tak ústa, nos, vlasy jsou stejné jako u Evropanů. Jedinou výjimkou jsou mírně zešikmené oči. Při zpodobňování Japonců vyvstala jedna komplikace a to, jaká barva by měla být použita při malbě jejich pleti. Evropané totiž zatím odlišovali pouze barvu pleti bělochů a černochů. Nakonec byla použita barva pro Evropany s kombinací olivově zelené, kterou malíř odůvodnil tím, že po tak dlouhé plavbě na lodi získala zřejmě jejich bílá pleť nezdravý odstín. Na závěr dodejme, že ač dopadla výprava úspěšně, do roku 1600 se vnitropolitická situace v Japonsku změnila a misionáři museli zemi opustit. Křesťanští konvertité byli potíráni a v roce 1638 bylo 20 000 křesťanských rolníků pobito vojskem. Tato porážka znamenala konec křesťanství v Japonsku. Na pronásledování se musela podílet i knížata, včetně rodu Date, který vyslal roku 1613 další poselstvo do Evropy. Vůdcem této druhé výpravy byl samuraj Hasekura Cunenaga (1571-1622).
Zdroj Wikimedia Commons
