Prsten se skleněným okem

Viktoriánský smuteční prsten z konce 19. století, vyrobený ze skleněného oka zesnulého.

Historie očních protéz sahá do dávných dob, kdy byly primitivní náhrady vyráběny ze dřeva, kovu nebo skla. První pokusy pochází už z období 5. století př.n.l.. Protézy se pokoušeli zhotovovat Římští a Egyptští kněží z páleného jílu. Nosily se ale vně oka na látce. Až v období renesance se pokusili benátští skláři vyrábět oční náhrady ze skla. Přičemž používali recepturu, díky níž tělo nositele tuto náhradu tolerovalo i v samotném očním důlku. Tyto rané skleněné oči byly hrubé, vypadaly nepohodlně na nošení a byly velmi křehké. I tak byla benátská metoda považována za nejlepší na světě. V polovině 19. století se hlavním centrem výroby stalo město Lauscha v Německu, kde začal skleněné oči vyrábět Ludwig Müller. Řemeslo se díky němu později rozšířilo do dalších zemí světa. S pokrokem v oblasti medicínské technologie, jsou moderní protézy vyráběny z pokročilých materiálů, jako je silikon nebo akrylát, a jsou navrženy tak, aby co nejpřesněji odpovídaly individuálním potřebám pacienta. Pro tuto specializaci navíc neexistuje učební obor a řemeslo se předává z generace na generaci.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons