Protitanková puška k lovu velryb

V 50. letech měla sovětská armáda v aktivní službě 40 000 samonabíjecích protitankových pušek Simonov PTRS-41, z přibližně půl milionu vyrobených během války. Využívala náboj ráže 14,5 mm s ocelovým nebo wolframovým jádrem, který dokázal probít 25 mm pancíř na vzdálenost 500 metrů. Tou dobou již k ničení tanků nestačila a tak bylo rozhodnuto darovat část zbraní a střeliva domorodým pobřežním obyvatelům na severu Dálného východu. Ideálním provozovatelem se stali Čukčové na Čukotce při pobřeží Beringova moře. Právě ti se totiž potýkali s vysokou úmrtností při lovu velryb pomocí tradičních člunů a harpun. Sovětské úřady tedy zorganizovali velrybářské “brigády” o 5-6 člunech s 10 protitankovými puškami PTRS-41. Příděl munice 14,5×114 mm činil 20 nábojů na velrybu, a celkový počet se odvíjel od potřeb komunity. Protitanková puška PTRS měla samonabíjecí závěrový mechanismus s odběrem prachových plynů a zásobník na pět nábojů. Tyto poměrně složité prvky však vyžadovaly náročnější údržbu a přispívaly tak i k větší poruchovosti zbraně.

V 21. století byly pušky Simonov PTRS-41 vládou odebrány a nahrazeny moderní odstřelovací puškou Tigr (na bázi známé ostřelovací pušky SVD Dragunov) ráže .308 Winchester (7,62×51 mm). Nutno zmínit že slabší náboj měl poněkud neblahý vliv na lov velryb. Zkušený lovec dokázal kytovce “ustřílet” na 50 ran, kdežto lovci nezkušení potřebovali 200-400 ran.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons

Napsat komentář