Protisovětský odpor v Pobaltí

Bratři jak se patří, aneb partyzánská válka proti Sovětům v pobaltských státech. Až do počátku 20. století byla etnická identita Estonců, Lotyšů a Litevců popírána nebo potlačována. Tři nezávislé státy vznikly teprve jako výsledek zmatků první světové války a bolševické revoluce. Své státnosti si ale užívaly jen dvě desetiletí, než se všechny tři dostaly do sféry vlivu SSSR a v roce 1940 byly okupovány. Sovětské úřady ihned začaly s čistkami mezi obyvatelstvem, desetitisíce pro ně nepohodlných lidí byly zabity nebo deportovány (nejčastěji na Sibiř), případně stačily uprchnout do zahraničí. Sověty na pár let nahradili nacisté, ale v roce 1944 se znovu vrátila Rudá armáda.

Sovětská vláda se v Pobaltí pevně uchytila. Zemědělství bylo kolektivizováno, průmyslové podniky znárodněny. Mezi lety 1945-1949 bylo zabito nebo deportováno asi 60 000 Estonců, 175 000 Lotyšů a zhruba 250 000 Litevců. Byli to odpůrci režimu, ale i zcela nevinní lidé. Ti, kteří se s novými poměry nesmířili, se uchýlili do lesů a mnozí zahájili ozbrojený odpor – tak vznikli Lesní bratři (estonsky: metsavennad , lotyšsky: mežabrāļi, litevsky: miško broliai). Podobné protisovětské odbojové skupiny působily rovněž v Bulharsku, Polsku, Rumunsku a na západní Ukrajině. Přibližně 50 000 obyvatel pobaltských zemí využívalo silně zalesněnou krajinu jako přirozené útočiště a základnu pro ozbrojené protisovětské povstání. Organizovaný odboj pokračoval až do roku 1956, kdy převaha sovětských bezpečnostních sil, převážně ve formě infiltrovaných agentů, způsobila, že původní obyvatelstvo přijalo jiné formy odporu. Sovětské orgány navíc lesním bratrům po Stalinově smrti (1953) nabídly amnestii. V menším rozsahu pokračoval odpor až do roku 1978, kdy byl objeven a při pronásledování KGB padl poslední estonský příslušník hnutí August Sabbe (69 let). Poslední lotyšský lesní bratr Jānis Pīnups se skrýval v lesích až do úplného odsunu ruských jednotek z lotyšského území roku 1995. Tehdy mu bylo 70 let a přihlásil se na policejní stanici v Pelēči, aby oznámil, že se posledních 50 let skrýval před vládou v okolních lesích. Oficiálně mu bylo uděleno lotyšské občanství a přestěhoval se ke své sestře, která neměla žádnou jinou rodinu. Zpočátku mu byla přiznána pouze sociální péče (přibližně 25 latů měsíčně), ale později byl jeho odpor uznán jako služba lotyšskému národu, čímž získal nárok na důchod. Jānis Pīnups zemřel v roce 2007 ve věku 82 let.

Pokud vás zajímá jak se Lesním bratrům dařilo v samotném boji, tak v Litvě bylo zabito 12 921 nepřátel, padlo 21 103 partyzánů a zhruba 20 000 bylo zatčeno. V Lotyšsku bylo zabito 1 562 Sovětů a 560 zraněno. Padlo zde 1 458 partyzánů a 5 052 zraněno. Počet zabitých v Estonsku bohužel není znám, ale vlastní ztráty činily 561 mrtvých a 4 285 zraněných.

Zdroj obrázku Pinterest a Wikimedia Commons

Napsat komentář