Přídavný pancíř na přilbu

Německý voják vyrážející z bunkru na hlídku během první světové války. Za pozornost stojí jakási provizorní ochrana tváře. Ve skutečnosti jde o přídavný pancíř (Stirnpanzer) zesilující balistickou ochranu přilby M1916 (tzv. “rohatka”). Tento typ přilby se vyznačuje dvěma válcovitými výstupky, které plní jak funkci odvětrávací, tak i úchytu pro zmíněný zesilující pancíř. Ze sedmi a půl milionu vyrobených přileb M1916, bylo jen 50 000 z nich možno osadit tímto pancířem. To znamená pouze každá stopadesátá přilba. Jak již bylo zmíněno, v přední části byl Stirnpanzer uchycen za samotné rohy a dále byl pancíř zajištěn koženým, nebo látkovým páskem, zachyceným za zadní část přilby. Materiálem k výrobě byl ocelový plát o tloušťce 6,3 mm. Podle některých údajů dokázala takto upravená přilba odolat palbě z pušky Lee-Enfield na vzdálenost 150 metrů. Váha tohoto zařízení byla lehce přes 3 kilogramy, mezi pěchotou nebyly z tohoto důvodu moc populární a výjimkou nebylo ani to, že byly vojáky po příchodu na frontu jednoduše zahozeny. Stirnpanzery byly primárně určeny pro statické jednotky, tedy pro hlídky, kulometné oddíly a odstřelovače.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons