Přenosné střelecké pancíře
V průběhu války, se různí konstruktéři pokoušeli poskytnout pěchotě mobilní štít, který by fungoval jak jako ochrana hrudi nositele, tak v případě zalehnutí, jako střelecký štít. Pokud pomineme různé pancéřové neprůstřelné štíty a zaměříme se pouze na štíty s dvojím použitím, tak můžeme začít již koncem 19.století. První podobné zařízení, ale vzniklo již v roce 1900, jako reakce na boje proti Búrům v Jižní Africe. Nějaký tvořivý britský konstruktér, navrhl trojúhelníkový zkosený štít, který mohl jeden voják snadno přenášet na zádech. V případě potřeby jej nosit jako hrudní pancíř, který by jej ochránil před smrtonosnými střelami nepřítele. V případě potřeby, bylo možno kryt sejmout, položit na zem a ukrýt se za něj. Ostrostřelec pak mohl prostrčit připraveným otvorem pušku a vést přesnou palbu na nepřítele. V této podobě vytvářel štít jakýsi klín, který mohl snáze odrážel projektily. Kryt byl údajně neprůstřelný pro pušky Mauser a Lee Metford na 360 metrů nebo proti lehkým kulometům, na vzdálenost 650 metrů. Váha celého pancíře činila necelých 6 kg. Bohužel není známo, zda se zmíněné zařízení podařilo někdy někomu prodat a zda vůbec někdy byly na frontě. S největší pravděpodobností ale nikoliv.
Rakousko-Uherští důstojníci přišli s pozoruhodnou konstrukcí, která měla v sobě spojit schopnosti střeleckého štítu a hrudního pancíře pro ochranu pěšáků. Tento pancíř zaujme již na první pohled – trojúhelníková konstrukce s lemy pro ruce, je opravdu ojedinělá. Přenosný kryt bylo možno přenášet na hrudi, nebo na zádech a poskytovala tak pohybujícímu se vojákovi jistou ochranu. Zařízení bylo snýtováno z několika částí a po úplném rozložení chránilo celou postavu klečícího vojáka. V případě nutnosti jej bylo možno sundat z hrudi, položit na zem a vyklopit spodní část. Konstrukce byla opatřena jedním průzorem a hned třemi odklopnými krytkami, pro prostrčení pušky. Stejně jako většina dobových konstrukcí i toto trpělo svými obvyklými nemocemi. Jednak byl štít velmi nepraktický, těžký, ale zároveň nechránil proti puškovému střelivu. Nejznámější fotografie pochází z Bukoviny roku 1915 a byly patrně určeny pro armádní komisi. Není známo, kolik se těchto štítů vyrobilo, ovšem jsou známé občasné zprávy, že tyto štíty v malém množství nacházeli Italští vojáci v Alpách. Právě na italské frontě často nebylo možné hloubit zákopy a vojákům nezbývalo nic jiného, než se snažit schovat za většími kameny, nebo navršit z menších kamenů zídku. Pravděpodobně bylo vyrobeno jen pár kusů zkušební série a velmi brzy se od projektu upustilo. Tehdy byly velice problematická situace v zázemí a nedostávalo se mnoha základních materiálů, pro sériovou výrobu takovéhoto zařízení. Rovněž výrobní kapacity monarchie, byly plně vytíženy dodávkami standardních zbraní a výzbroje.
V průběhu první světové války, přišli Italové s mnohem střízlivější konstrukcí střeleckého štítu. V tomto případě se jednalo o hrudní pancíř, který byl ale na pravé straně vybaven odklopnou záklopkou, kterou bylo možno prostrčit pušku a vést palbu na nepřítele.
Závěrem dodejme, že se u všech těchto zařízení, jednalo o velice propracované konstrukce, který by i mohly být použitelné v boji. Jednalo se ale o poměrně drahé zařízení, kterým ani nebylo možno vybavit větší počet vojáků. Tradičně se také vojáci k podobným pancéřům stavěli značně rezervovaně a odmítavě, jelikož každý kilogram na víc, co s sebou museli nést, snižoval jejich rychlost a omezoval pohyblivost.
Zdroj obrázku Reddit a Wikimedia Commons
