Pouštní Manhattan z hlíny

Město Šibám stojí v jemenské poušti už od 16. století. Hliněné domy měří až 30 metrů a tím jak jsou natěsnané jeden na druhém, připomínají slavný newyorský Manhattan.

Historie města Šibám ale sahá už do druhého století našeho letopočtu, když se na území Jemenu prostíralo mocné Hadhramautské království. Název Hadramaut zmiňuje i 10. kapitola knihy Genesis a již na počátku 1. tisíciletí př.n.l. vytvořily zdejší kmeny království, které existovalo do roku 300, kdy si ho podrobilo království Himjarské. Později tomuto kraji vládla Etiopie a Persie. Ačkoliv později Hadramaut příslušel k různým státním útvarům, pro svou odlehlost si vždy udržel určitý status nezávislosti a to i v období britského Adenského protektorátu nebo socialistického Jižního Jemenu – a je tak trochu svébytný dodnes. Během 16. století, když se Jemen dostal pod nadvládu Osmanské říše, byl Šibám z velké části zničený. Nepřičinili se o to však Turci, ale mohutné záplavy. Někteří obyvatelé šli hledat štěstí na Jávu, do Malajsie, Indie a Singapuru. Jejich potomci se po letech vrátili a chtěli ukázat, že peníze pro ně nejsou problém. Investovali svůj majetek do výstavby hliněných domů. Ale ne do žádných mrňavých chaloupek, ale rovnou do mrakodrapů!

Říká se jim Manhattan pouště a většina z nich je právě ze 16. století. Historici i archeologové nad nimi žasnou a označují jejich architektonické uspořádání za jedno z nejdokonalejších. Ve městě a zároveň oáze Šibám najdete na 500 těchto štíhlých 30 metrů vysokých staveb. Některé mají až jedenáct pater a na každé úrovni jsou dva byty. Tento způsob výstavby si místní zvolili jako obranu před útoky kočovných beduínů. Západní svět o městě ve východním Jemenu neměl potuchy až do 19. století, kdy jej navštívili dva angličtí archeologové – manželé Mabel a James Theodore Bentovi. Ti se do města zamilovali a díky nim se svět o městě dozvěděl. Dnes v Šibámu žije přibližně 7000 obyvatel, kteří mají k dispozici například nemocnici, školu a dva trhy.

Od roku 1982 je město pod patronátem UNESCO a je zapsané do seznamu památek světového kulturního dědictví. Na ochranu proti erozi a dešťům jsou budovy omítnuté. A když už je některý hliněný mrakodrap na spadnutí, zbourají jej a na jeho místě postaví nový – identicky stejný.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons