Ponožky v sandálech
Byť dnes chápeme nošení ponožek v sandálech jako módní fopá, nosily se ale takto velkou část historie. Objevují se již ve starověkém Egyptě, kde byly nošeny v sandálech podobných žabkám. Tehdejší ponožky byly vyráběné z výrazně barevné vlny. Jejich střih se vyznačuje oddělením palce od ostatních prstů. Ponožky v sandálech se později rozšířily díky Římské armádě, jejich legionáři je nosili v chladných oblastech. Dostaly se tak až do Británie. Dochovaly se dokonce tabulkové dopisy, v nichž legionáři žádali rodinu o zaslání teplých vlněných ponožek.
Ještě ve 20. letech minulého století bylo nošení ponožek v sandálech poměrně běžné, sandály sloužily jako lehká turistická obuv, do které mohla být vkládána tenká ponožka, aby byla kůže ochráněna před škrábanci a prachem. Změna nastala postupně v souvislosti se založením Hitlerjugend v Německu roku 1926, kde byla tvrdě požadována pevná obuv. Nošení sandálů se stalo sociálně diskriminujícím znakem a v dobové propagandě byly sandály s ponožkami označovány za “sionistickou” obuv. Předválečné zvyklosti nosit sandály s ponožkami samozřejmě přinesl těžkou ránu nárůst německého vlivu v Evropě na začátku druhé světové války. Nepřípustnost ponožek v sandálech tak zůstala pevně uchycena v podvědomí světové módy. Zajímavé tedy je, že obliba Čechů ohledně nošení ponožek v sandálech, tak můžeme označit za odboj vůči nacismu .)
Smutné je, že šest evropských států (Chorvatsko, Itálie, Řecko, Bulharsko, Francie a Španělsko) zakázalo na svém území kombinaci otevřené obuvi a ponožek. Co se nepodařilo nacistům se nepodaří ani tamním úřadům. Na světě není dostatečný trest, aby zabránil českým turistům nosit ponožky v sandálech.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons