Pilot ze Slaného Max Hesse
Maxmilian Hesse se narodil 19. května 1887 ve městě Slaný ve středních Čechách, velkou část života však prožil na dohled od hřebenů Krkonoš na Trutnovsku. Vyrůstal v rodině podnikatelského klanu Etrichů (leteckých průkopníků), z níž pocházela jeho matka Marie Eugenie (1866-1943). Díky této výhodě mohl být jedním z prvních absolventů leteckého kurzu v Berlínské firmě Sport Flieger Geselschaft MBH. Rakouský pilotní diplom FAI číslo 31 mu byl vystaven 19. října 1911. Letecké působení vojenského pilota Maxe Hesse, rezervisty hulánského pluku č. 1, u vzdušných sil rakousko-uherské se zajímavě překrývá s působením, úspěšnějšího pilota, Otto Jindry (1886-1932). Spolu byli již 14. listopadu 1914 sestřeleni kulometnou palbou jízdního oddílu na ruské frontě v prostoru Królik Woloski (dnes Królik Polski) jihovýchodně od Dukly. Byť inkasovali 180 průstřelů, dokázal Max Hesse (v pozici pilota) s poškozeným Albatrosem B.I (číslo 14) obratně přistát a oba vyvázli pouze s lehkými škrábanci. Jelikož se nacházeli na nepřátelském území, demontovali nejdůležitější přístroje a havarovaný letoun zapálili, aby se nestal kořistí nepřítele. Po několika dnech na útěku náročným karpatským terénem se jim podařilo překročit linii fronty a vrátit se k vlastním jednotkám. Za tento husarský kousek byli oba vyznamenáni.
Brzy na to se pod Jindrovým velením u Flik 1 (Fliegerkompanie = letecká rota) zapsal Hesse do historie jako jeden z průkopníků používání radiového spojení k navádění dělostřelecké palby. První palubní radiostanici přivezl na polní letiště Flik 1 v Brzesku (dnes Jasień Brzeski) na haličské frontě sám velitel rakousko-uherského letectva, chorvatský důstojník Emil Uzelac (1867-1954), pozdější zakladatel vzdušných sil Jugoslávie a Svobodného Chorvatska. Poprvé ji v boji použili nadporučík Max Hesse a nadporučík Ludwig Dumbacher se strojem Albatros B.I číslo 07 nazvaným MUZZL v lednu 1915 při úspěšném dělostřeleckém ostřelování obrany železničního uzlu u Tarnówa baterií čtyř těžkých moždířů značky Škoda ráže 305 a 420 mm dislokovaných v prostoru Biadolin Radłowskich.
Po rozpadu ruské fronty byl Otto Jindra na počátku roku 1918 jmenován velitelem letecké skupiny Fliegergruppe G v Aviano u Prodenone na piavské frontě. Jedné z pěti jemu podřízených bombardovacích rot Flik 102 G Aviano velel v hodnosti kapitána Max Hesse, v té době již jeden ze služebně nejstarších důstojníků rakousko-uherského letectva. Po skončení války opouštěl armádu jako rytíř řádu Železné koruny 3. třídy s vojenskou dekorací, nositel vojenského záslužného kříže 3. třídy s vojenskou dekorací, stříbrné a bronzové vojenské záslužné medaile “Signum laudis”, vojenského kříže císaře Karla I. a odznaku polního pilota. Není bez zajímavosti, že v letectvu rakousko-uherské armády sloužil jako letecký pozorovatel i jeho mladší bratr Karel (1892-1918), který však padl 4. května 1918. Poslední zjištěná trvalá adresa Maxe Hesse, v té době stále ještě svobodného, je z roku 1934 v rodinné vile napsané od roku 1900 na jeho ovdovělou matku v Trutnově na Horním Předměstí 117 v Rokytnické ulici číslo 16. Závěrečná životní kapitola Maxe Hesse je však zatím zastřena závojem tajemství.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons a Freiheit.cz
