Pasovské umění (1611)
Spory mezi Rudolfem II. a českými stavy vyústily na začátku roku 1611 v pozvání vojsk arciknížete Leopolda Pasovského do Prahy. Podivínský císař Rudolf II. předpokládal, že vojsko jeho bratrance, arciknížete a biskupa Leopolda Pasovského (1586-1632), pomůže zpacifikovat zpupné české stavy a rovněž odstraší jeho bratra Matyáše, kterému s výstředním Rudolfem docházela trpělivost. Není se čemu divit, přeci jen Rudolf se pokoušel ustanovit svým nástupcem právě Leopolda Pasovského, což bylo pro Matyáše nepřijatelné.
Leopoldovi žoldáci si patrně byli vědomi rizik spojených se zimním vpádem do sousedního království a tak se uchýlili k pověrečnému kouzlu, zvanému “Pasovské umění”. Jakýsi mistr popravčí v Pasově jim prodával papírky velikosti tolaru, pokreslené divnými obrázky, by je polykali za tajemného čarování. Nositele měly chránit před kulí i sečným ranám. Možná se divíte, proč ony amulety prodával právě kat. Byť tito lidé, podobně jako rasové, žili mimo slušnou společnost, byli obestřeni tajemstvím pověr a lidé často vyhledávali jejich pomoc. Potajmu prodávali lidem suvenýry z popraviště, prst oběšence, kus provazu atd. kterým byly přisuzovány kouzelné schopnosti. Vrchnost tuto praxi tolerovala a tak nějak byli rádi, že vůbec kata mají. Zpět ale k tématu.
Leopoldovo vojsko dosud zůstávalo ve svých táborech v Pasově, připraveno na pozvání k vpádu do Čech, typickým problémem bylo, kde vzít pro ně peníze na žold. Tento problém vyvstal již od dubna předchozího roku. Leopoldovy finanční rezervy rychle vyschly a pokud by vojsko rozpustil, hrozilo že se vojáci zaopatří na jeho úkor. Vpád do Čech tak byl lákavým cílem a i pro samotného Rudolfa se jednalo o ideální nástroj pro řešení vnitropolitických problémů. V noci z 21. na 22. prosince se Leopoldovo vojsko přesunulo přes Dunaj a vpadlo do Horních Rakous. Po několika dnech stočili pochod k severu a kolem poloviny ledna stanuli na českých hranicích, odkud vyslali posla do Prahy s žádostí o povolení vstupu do země. Třicátého ledna překročili české hranice a postupně obsadili České Budějovice, Český Krumlov, Tábor a Beroun. Za sebou nechávali vyloupenou a zpustošenou zemi. Dvanáctého února se první oddíly objevily před Prahou a o den později stálo celé vojsko na Bílé Hoře. Čeští stavové již zahájili verbování vojska a do zbraně byla povolána zemská hotovost, přesto drtivá většina obránců města, byla měšťanská milice a ozbrojená chudina. Dne 15. února vtrhli Pasovští přes Újezd na Malou Stranu a pokračovali k Vlašské ulici a ke Karlovu mostu. Došlo ke krvavým střetům, v nichž padlo nebo bylo zraněno 1 400 mužů. Pasovští se chtěli zmocnit i Starého Města, ale podle dobových zprávy byly zastaveni desetiletým chlapcem, který vystřelil z děla, a spuštěním mříží v mostecké bráně. Jezdci, kteří přejeli na druhou stranu, byli při honičce v ulicích bez milosti pobíjeni nebo utonuli ve Vltavě. Síla opozice v následujících dnech rychle rostla a naděje na úspěch císařských vojsk klesala. Rudolf rovněž Leopoldovi zakázal ostřelovat druhý břeh Vltavy děly. Rudolf pochopil, že se mu situace vymkla z rukou a pasovským slíbil, že jim vyplatí dohodnutý žold, aby město opustili. Slib však nesplnil a Pasovský plukovník Ramée pohrozil, že žold vyplatí z Rudolfova pokladu, který si vzal do zástavy. Pozice Pasovských v Čechách byla neudržitelnou a tak kývli na Rudolfovu nabídku, že jim bude žold vyplacen v Budějovicích. V následujících dnech se již pasovští velitelé začínali vytrácet a v noci z 10. na 11. března opustili také poslední vojáci Malou Stranu. Vojsko spořádaně ustupovalo na Jih. Slíbený žold nakonec uhradil Petr Vok z Rožmberka, který tehdy vládl Jižním Čechám. Osobně bych se ani nedivil, kdyby o Rudolfově plánu nevěděl. Pokud ale pan Vok nechtěl, aby byly Budějovice popleněné jako Praha, musel zaplatit. Situace využil uherský král Matyáš a již 21. února oznamoval, že vyrazí českým stavům na pomoc proti Pasovským. Do Prahy vstoupil večer 24. března za nadšených ovací obyvatel města. Český zemský sněm zvolit Matyáše novým českým králem a v den jeho korunovace, 23. května 1611, podepsal abdikaci i samotný císař Rudolf. Pokud jde o samotné amulety, tak většina vojáků co vyrazila do Čech se domů nevrátila. Nemohli je tak reklamovat jako nefunkční. Jisté je, že tyto pověry jsou známé i za Třicetileté války a tak výprava do Čech, neměla na prodej špatný vliv.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
