Opakovací puška systému Kalthoff (1648)
Opakovací puška systému Kalthoff, navržená v roce 1630 a jejíž rychlost střelby zůstala nepřekonána až do 19. století. Patrně překvapí, že se dočkala i bojového nasazení.
Zbraň získala jméno dle slavné puškařské rodiny Kalthoffů, která se jejich výrobou zabývala na mnoha místech Evropy. První patent na zmíněnou opakovačku získal roku 1640 Guillaume Kalthoff a to od francouzského krále Ludvíka XIII. Patent se tehdy týkal mušket a pistolí schopných vystřelit 8-10 ran. O rok později získal v Holandsku Peter Kalthoff patent na pušku schopnou vystřelit 29 ran bez přebíjení. Nyní něco k samotnému popisu funkce.
Opakovací puška měla hladkostěnnou hlaveň a vyznačovala se dvěma zásobníky. První zásobník obsahoval kule a byl uložen v předpažbí, druhý obsahoval střelný prach a nacházel se v pažbě. V podstatě celý mechanismus fungoval podobně jako pákové opakovačky, které vznikly až o dvě stě let později. Lulčík chránící spoušť totiž fungoval jako páka, která po stisku uvedla do chodu mechanismus, který vložil do hlavně kuli, nadávkoval střelný prach a natáhl kohout s křesadlem. Obsluha musela pouze nasypat střelný prach na pánvičku, leč i tento úkon byl později zautomatizován zabudováním třetího zásobníku na jemně mletý střelný prach. Pokud jde o samotný systém zámku, tak některé modely měly zámek kolečkový, kdy se pomocí silné listové pružiny (podobné jako u hodin) natáhlo kolečko se zdrsněným obvodem. Po uvolnění došlo ke škrtnutí o upevněný pyrit nebo pazourek, následná jiskra zažehla střelný prach na pánvičce, vzniklý oheň prohořel (prošlehl) zátravkou do hlavně a zapálil zde prachovou náplň. Plyny vzniklé hořením střelného prachu vymetly střelu. Kolečkový zámek však byl komplikovaný a náročný na preciznost, zbraně s tímto typem zámku byly velmi drahé a málo rozšířené. Pozdější modely Kalthoffových opakovaček tak již měly mnohem praktičtější křesadlový zámek, který zapaluje výmetnou náplň úderem křesacího kamene na ocílku. Rozdíly jsou však ale i v samotném množství munice. První první modely pojmuly šest nebo sedm ran, později zhruba dvanáct a zmiňována je opakovačka schopná až 30 výstřelů, než bylo nutno doplnit kule a prach. Pozoruhodný byl čas mezi jednotlivými výstřely, kadence střelby činila 1-2 sekundy, což střelci poskytovalo obrovskou výhodu nad jakoukoliv jinou zbraní v 17. století. Ve skutečnosti se výkonům Kalthoffovy opakovačky nepřiblížily střelné zbraně až do poloviny 19. století (!)
Patrně nemusíme zmiňovat, že tato opakovačka byla velice drahá a mohli si ji dovolit pouze velice majetní lidé. Jistý Jan Flock z Utrechtu prodával roku 1668 jednu z těchto zbraní za nejméně 260 guldenů (fl). Mechanismus byl komplikovaný a kladl velké nároky na obsluhu, přičemž střelec musel být schopen zbraň sestavit a opravit. Mechanismus se mohl snadno zaseknout v případě vlhčího prachu, nebo obsahujícímu nečistoty. Proto se zbraň stala nevhodnou pro všeobecné vojenské použití a krom bohatých lidí se objevuje pouze u elitních vojenských jednotek. Přesto se dočkaly bojového nasazení. Stovka kusů opakovacích pušek systému Kalthoff byla pořízena roku 1648 pro gardu dánského krále Frederika III. Na zakázce se podílel Peter a Mathias Kalthoffovi (a možná i několik dalších puškařů) a zbraně byly předány v roce 1657. Vojáci z elitního Scanijského pluku (Det Skaanske regiment) dostali přibližně stovku těchto opakovaček – nejvyšší vyražená výrobní čísla jsou 108 a 110. Bojově byly použity během obléhání Kodaně (1658–59) a Scanijské války. Vyřazeny ze služby byly roku 1696 a soupis zbraní z roku 1775 jmenuje 133 těchto opakovaček, které byly již tehdy považovány za cenné starožitnosti. Do dnešních dnů se zachovalo několik exemplářů, nalezneme je ve Windsdorském zámku, puška anglické výroby z roku 1660 se nachází v Kremlu.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
https://i.redd.it/ji74o9tan5951.jpg
