One man army!

Sám zničil 4 německé tanky Tiger a zpomalil nepřátelský útok natolik, aby se stihl oholit a upravit si knír. Neuvěřitelný příběh majora Roberta Caina.

Robert Henry Cain se narodil 2. ledna 1909 v Šanghaji, ale když byl malý, vrátil se s rodiči na ostrov Man, odkud pocházeli. Vychodil univerziu krále Williama na ostrově Man a vstoupil do Honourable Artillery Company Teritoriální armády. V dubnu 1940 byl převelen ke Královským Northumberlandským střelcům jako druhý důstojník. V roce 1942 byl přidělen k Jižnímu Staffordshirskému pluku, kde byl roku 1943 povýšen na majora. Jižní Staffordshirský pluk byl součástí 1. Kluzákové brigády a jako velitel roty “B” se účastnil také vysazení na Sicílii v rámci operace Ladbroke. Jeho nejvýznamnější boj se však udál při operaci Market Gardenv roce 1944, kde měla britská 1. Výsadková divize spolu s 1. Polskou samostatnou výsadkovou brigádou obsadil mosty v Arnhmemu. Když Cain se svými muži přistál, vydal se směrem k městu, ovšem byli odraženi těžkou tankovou rotou. Se svými muži se tedy stáhl do města Oosterbeek. 20. září podnikly německé tankové jednotky na Oosterbeek útok. Cainovi muži neměli žádné těžké protitankové zbraně, ale jen pár protitankových minometů PIAT. Cain se s jedním PIATem a kolegou schoval v budově a počkal, až se německý tank Tiger přiblíží na vzdálenost zhruba 20 yardů (cca 18 metrů) a poté na tank vystřelil. Zasáhl, ale střela neprobila pancíř. Tank okamžitě zamířil dělo na budovu, kde se Cain schovával a vystřelil. Cain sice přímo zasažen nebyl, ale poranily ho kousky odlétávajícího zdiva, jeho kolega byl výstřelem ihned usmrcen. Při opakovaných pokusech o zničení tanku byl několikrát zasažen kulometnou dávkou, ovšem nepřestal střílet, dokud Tiger zcela neochromil. Když se snažil tanku uštědřit poslední ránu, granát v PIATu vybuchl a odhodil ho na stěnu. Výbuch mu způsobil dočasnou slepotu, tank pak vyřídili dělostřelci 75 mm houfnicí. Jeho spolubojovníci si mysleli, že už nikdy nebude moci vidět, ovšem po půl hodině se mu začal zrak vracet a i přes odpor doktorů se s větou “Ještě nejsem dostatečně raněn, abyste mě ošetřovali!” vrátil zpět do boje. Následujícího rána se mu podařilo zničit další tři samohybná děla StuG III jen s použitím protitankového minometu PIAT. Vždy se ocital na nejtěžších úsecích, aby inspiroval své muže. Z neustálé střelby mu praskly oba úšní bubínky a byl několikrát zasažen, ovšem nikdy se nedal ošetřit, dokud nebyl útok odražen. Ušní bubínky si ošetřil tak, že si do uší nacpal dva obvazy. Spal vždy jen krátce, aby se mohl v čas dostat do bojové vřavy. 24. září, krátce po ukončení příměří, které umožnilo evakuaci obětí, si všiml, že se k jeho pozici blíží tank Tiger. Spolu s jedním dělostřelcem tlačili šestiliberní protitankový kanón na pozici a počkali, až jim tank vjede přímo do rány a Cain jedním výstřelem tank zničil. Chtěl v palbě pokračovat i na další vozidla, ale brzdovratné ústrojí bylo dlouhotrvající palbou po několik dní a nedostatku péče nenávratně poničeno. 25. září 1944 Němci zaútočili samohybnými děly StuG, a pěchotou vybavenou plamenomety. Jelikož k PIATům došlo střelivo, vzal si na paškál dvoupalcový (50 mm) minomet. I když nebyl minometčíkem, ihned si minomet osvojil a přesnou palbou absolutně demoralizoval výraznou nepřátelskou přesilu a němci se museli stáhnout. Díky blízkým útokům musel minomet naklonit skoro vodorovně! Ten den vyřadil 4 tanky Tiger a několik samohybných děl StuG III. Ještě tu noc začala Operace Berlín, která měla evakuovat britské a polské jednotky od Arnhemu. Vojáci si začernili obličeje a stahovali se, jako poslední se stahoval právě Cain, který si dal na čas, aby se ještě oholil a upravil si knír. Cain se ujistil, že všichni jeho muži překročili Rýn a pak se jako poslední přeplavil na staré loďce. Na druhém břehu potkal svého nadřízeného brigádního generála Philipa Hickse, který mu říká: “Alespoň jeden důstojník je oholený.” Zatímco mu Cain odpovídá: “Byl jsem řádně vychován, pane.”

Za své heroické boje v Oosterbeeku byl vyznamenán nejvyšším britským vyznamenáním, Viktoriinimým Křížem.I když válka v květnu roku 1945 skončila, v Norsku bylo stále početné německé vojsko vedené generálem Franzem Böhmem a spojenci se obávali, že by se mohl rozhodnout stále bojovat, a tak se Cain s 1. kluzákovou brigádou přesunul 11. května 1945 do Osla v rámci “Operace Soudný Den” (Operation Doomsday), která bez bojů převzala kapitulaci německých vojsk.28. prosince 1945 odchází slavnostně z armády a vrací se ke své předválečné práci těžaře ropy pro společnost Shell a chvíli pracuje na Dálném Východě a poté v Západní Africe.V roce 1951 je dokonce zvolen do Nigerijského parlamentu.Do Británie se vrací až v roce 1965 a usazuje se v na rodném ostrově Man, kde dožije.Robert Henry Cain umírá na rakovinu 2. května 1974 ve věku 65 let. Jeho tělo je zpopelněno a urna je uložena do rodinné hroby ve městě Braddan na ostrově Man.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons

https://www.warhistoryonline.com/wp-content/uploads/2019/02/cainoosterbeek-1280×720.png

Napsat komentář