Ochranné masky ​​pro tankové posádky

První tanky byly poměrně neohrabané kolosy, které sice byly chráněny před nepřátelskou palbou z ručních zbraní, leč snadno jejich pancíř prorážely protitankové pušky nebo děla. Rovněž vytrvalá palba z pušek a kulometů dokázala uvolnit z vnitřní strany ocelové úlomky, které pak mohly osádku vážně zranit. Nemluvě o tom, že pokud projektil prorazil do vnitřního prostoru, odrážel se od stěn a mohl způsobit doslova masakr. Pamětníci rovněž zmiňují, že v případě zásahu docházelo k tavení kovu (podobně jako v hutích), přičemž žhavé kapičky způsobovaly hrozivé zranění. V podstatě by se dalo říct, že služba v tanku byla opravdovým peklem. Ve vozidle totiž bylo neskutečné vedro, hluk a dusivý kouř z nábojových spalin. Vojáci se snažili chránit a brzy získali speciální kožené přilby tlumící nárazy a před úlomky si zakrývali tvář speciálními maskami (hodilo by se použít i označení škraboška). Tyto byly vyrobeny z tuhé lisované kůže s jemnější přišitou na vnitřní straně, doplněné o kovové očnice s úzkými průzory a spodní část tváře chránil kroužkový závěs. K obličeji se masky připevňovaly pomocí dvou látkových šňůrek, vázaných na temeni.

Na titulním obrázku můžeme vidět ochrannou masku, která patřila britskému tankistovi, druhému poručíku Hassellovi, který ji měl v bitvě u Cambrai 20. listopadu 1917. Hassell tehdy velel tanku “Harrier”, jednomu z 378 účastníků útoku, který započal v 6:30 ráno. Úspěšně postoupil za druhou linii německého opevnění (Hindenburgova linie) do vesnice Ribecourt a třetí linie dosáhl krátce po 9:00. Později téhož dne se stal “Harrier” obětí německé dělostřelecké palby, která tank vyřadila z provozu, byť se celá osádka stihla zachránit. Hassell později zaznamenal své zážitky z bitvy a byly vydány v knize The Imperial War Museum Book of First World War, která vyšla v roce 1991 a jejím autorem je Malcolm Brown. Pro zajímavost uvedu, že tyto ochranné masky ​​pro tankové posádky nenosili jen Britové, ale jejich spojenci a poněkud paradoxně i Němci, kteří se zmocnili množství tanků, často i nepoškozených. Po opravě a zprovoznění je pak sami nasazovali do bojů a pokud to bylo možné, vybavovali osádky rovněž těmito maskami. Hodí se rovněž podotknout, že první verze kožených tankistických přileb měly problém v tom, že siluetou nápadně připomínaly německé přilby. Nebylo tedy vyjímkou, že se přidušení a zranění tankisté, při návratu k vlastním liniím, byli postříleni spolubojovníky.

Zdroj obrázku IWM a Wikimedia Commons