Nejlepší tankista všech dob pocházel z Jesenicka
Kurt Knispel se narodil 20. září 1921 v Salisfeldu, německé osadě na Jesenicku, která je dnes pod názvem Salisov součástí Zlatých Hor. Jeho tatínek pracoval v nedaleké továrně na automobily a zřejmě právě zde získal Knispel základní vztah k technice a autům zvlášť. Mladého Kurta měli jeho vrstevníci rádi, byl členem party trempů, podnikajících dlouhé túry kolem Pradědu. Zkušenost s technikou ho přivedla k rozhodnutí přihlásit se do učení na automechanika. Výuční list získal na jaře 1940 a na podzim téhož roku, vstoupil do německé armády. V bojových akcích dosáhl 168 potvrzených vítězství, z toho 42 jako velitel tanku a 126 jako tankový střelec. Dalších 27 vítězství nebylo oficiálně potvrzeno.
Kvůli svévolnému porušování rozkazů měl časté konflikty s nadřízenými a celkově se vymykal představám nacistických pohlavárů o válečném hrdinovi, takže i přes své úspěchy byl nadřízenými do jisté míry opomíjen. Byl malé postavy, často nosil delší vlasy a vousy než povolovaly předpisy. V létě 1942 dokonce v Krakově udeřil důstojníka Einsatzgruppe, který týral sovětského zajatce. Údajně jen jeho bojové výkony ho několikrát zachránily před polním soudem.
Původně sloužil na tanku PzKpfw IV (později s dlouhou hlavní) a hodí se zmínit, že v okolí řeky Těrek svedla jeho jednotka nejeden těžký souboj se sovětskými tanky. K této akci se váže i jedna geografická zajímavost. Knispelova jednotka se dostala na 45° východní délky, což bylo nejvýchodnější místo, kam se během 2. světové války německý voják dostal. Po Kavkazské anabázi přišel čas na další přezbrojení. Kurt Knispel byl následně přeřazen k nově vzniklému 503. těžkému tankovému praporu. Zde získal vlastní Tiger (s číslem 101 v první rotě), legendární 57 tunový postrach všech tankových posádek. Kromě bezkonkurenčního kanonu ráže 88 mm se mohl pochlubit i mohutným pancířem. Při souboji Tigera a sovětského tanku typu T-34/76 jasně dominoval Tiger, proto na zničení jednoho Tigera vysílali sovětští velitelé minimálně čtyři tanky, přičemž předpokládali ztrátu minimálně dvou až tří T-34/76.
Na jaře, 14. dubna 1943, odjel 503. těžký tankový prapor na frontu. Nejvýznamnější operací, které se měl prapor účastnil, byla Operace Citadela, známá také pod jménem bitva u Kurska. Cílem německých generálů bylo zničení sovětských jednotek v kurském výběžku. Během bojů si připsal mimo jiné zničení dvou tanků T-34 na neuvěřitelnou vzdálenost dvou kilometrů. Knispel byl za to odměněn Železným křížem II. třídy a po odpočinku byl 503. prapor vržen do bojů o Charkov. Odhaduje se, že do konce roku 1943 prošel Kurt Knispel minimálně 300 bitvami, ve kterých zničil 60 tanků. Boje pokračovaly však dál a v červnu 1944 byla Knispelova jednotka přesunuta do Francie. V oblasti Caen se snažili zastavit spojenecký postup, ovšem nestačili na to. Bitva byla prohraná a fakt, že Knispel samotný v okolí města St. Lo zničil 23 amerických tanků typu Sherman, vývoj bitvy nezvrátil. 14. říjen zastihl Knispela již v Budapešti. Situace se stala neudržitelnou a Němci byli nuceni se po masivním sovětském útoku z 25. března 1945 stáhnout na Slovensko. Po dobytí Bratislavy 4. dubna se německé jednotky stáhly na Moravu. Obrana se hroutila jako domeček z karet.
Knispelova jednotka 28. dubna sváděla každodenní klasickou šarvátku se Sověty, jakých bylo v průběhu války tisíce. Avšak tato byla výjimečná. Výjimečná tím, že v ní padl jeden z největších vojáků wehrmachtu, šikovatel Kurt Knispel. Zemřel 30. dubna 1945 na následky zranění hlavy (střepinou mezi nadočnicové oblouky) utrpěných při německých obranných bojích na jižní Moravě. Stalo se tak patrně u Vrbovce a opuštěný tank ještě dlouho zůstal mezi Šumnou a Lesnou u Vranova nad Dyjí. Pohřben byl pouze v nátělníku na hřbitově německého polního obvaziště ve Vrbovci. V dubnu 2013 byly jeho ostatky v této lokalitě nalezeny a identifikovány. Na známce, u pravého zápěstí, bylo vyraženo osobní číslo vojáka 812, krevní skupina A a zkratka jednotky “4 Pz.Ers Abt 15”, tedy 4. rota záložního tankového oddílu 15, což byla jednotka, ve které Knispel v roce 1940 prodělal výcvik. Zajímavým zjištěním byla zhojená zlomenina jednoho bederního obratle. Ke zranění mohlo dojít buď silným úderem, nebo šlo o únavovou zlomeninu při námaze, přičemž takový úraz se mohl stát například při nabíjení tankového kanónu. Vedlejším zjištěním byl také horší stav chrupu s kazy ošetřenými amalgamovými plombami a s několika cystami, což vede odborníky k závěru, že Knispel pravděpodobně trpěl opakovanými bolestmi zubů. Dne 12. listopadu 2014 byly jeho ostatky uloženy v oddělení německého válečného hřbitova na brněnském Ústředním hřbitově společně s 41 dalšími padlými německými vojáky z různých koutů Moravy a Slezska.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
