Nejizolovanější ostrov

Až si zase budete připadat že žijete v zapadákově, vzpomeňte si na obyvatele ostrova Tristan da Cunha, který někdy nenavštívila žádná loď i několik roků po sobě. Jedno z nejdelších období izolace potkalo Tristan da Cunha ve druhé dekádě 20. století. Když zde přistála po letech první loď v létě 1919, zpravila obyvatele o začátku, průběhu i výsledku první světové války.

Jde o skupinu sopečných ostrovů na jihu Atlantského oceánu vzdálenou 2 816 km od břehů Afriky a 3 360 km od Jižní Ameriky. Ostrovy poprvé spatřil v roce 1506 portugalský námořník Tristao da Cunha, ale bouře zabránila tomu, aby u nich zakotvil. Podle něj byl později hlavní ostrov pojmenován. Prvním stálým osadníkem se v roce 1810 stal Jonathan Lambert z Massachusetts, který prohlásil, že ostrov je jeho vlastnictvím. Roku 1812 ovšem Lambert zemřel a s ním zaniklo i jeho vlastnictví ostrova. O tři roky později byly ostrovy formálně připojeny k Velké Británii. Po otevření Suezského průplavu v roce 1869 souostroví ztratilo svůj význam pro cesty z Evropy na Dálný východ, což zapříčinilo značnou izolaci od zbytku světa trvající až do začátku 20. století.

V roce 1961 musel být ostrov evakuován z důvodu narůstající sopečné aktivity. Všichni obyvatelé byli přesídleni na Britské ostrovy, kde byli ubytování ve městě Southampton. Po ustání sopečné činnosti probíhaly testy a měření za účelem zjištění, zda je možné na ostrově i nadále trvale žít. Většina domů zůstala stát nedotčena lávou, která vyvřela nedaleko hlavního města. V roce 1963 se v Británii mezi obyvateli Tristanu uskutečnilo hlasování o návratu: 148 obyvatel hlasovalo pro návrat na ostrov, 5 proti. Téhož roku se proto lidé na Tristan da Cunha postupně vrátili.

Většina z původních zhruba 250 osadníků je potomky pouhých patnácti lidí různého původu, kteří se na Tristanu usadili většinou v 19. století. Dnes se proto mezi domorodými ostrovany vyskytuje pouze 8 příjmení – Glass, Green, Hagan, Rogers, Swain, Squibb, Lavarello a Repetto. Celkem zde žije 80 rodin. Tato skutečnost stojí za některými často se vyskytujícími zdravotními problémy obyvatel (astma, zelený zákal). Dlouhá izolace ostrova vedla k vytvoření specifického nářečí angličtiny.

Veškerá půda na ostrově je ve společném vlastnictví a všechny farmářské rodiny na ostrově mají vlastní akcie. Nikdo jiný než obyvatelé ostrova zde půdu vlastnit nesmí. Osadníci pěstují brambory a zeleninu, chovají krávy, ovce a drůbež. Dobytek na ostrově je monitorován, aby byla uchována pastvina. Hlavním zdrojem příjmů je langusta rodu Jasus (továrna na její zpracování se nachází přímo na ostrově) a prodej poštovních známek a mincí.

V prosinci roku 2007 oznámila BBC World, že na ostrově vypukla virová epidemie. Tato epidemie byla obzvlášť nebezpečná vzhledem k nedostatku vhodných zdravotnických materiálů na ostrově. Mezinárodní organizace začaly ostrovu pomáhat dodávkami léků. Nejvíce ohroženy byly nejmenší děti a obyvatelé v důchodovém věku. Nicméně hospitalizovány byly jen čtyři osoby, zbytek obyvatel byl již při příjezdu zdravotnické pomoci na ostrov zdráv. V době pandemie covidu-19 v roce 2020 Tristan da Cunha zakázal přístup na ostrov všem návštěvníkům, aby nedošlo k zavlečení nákazy.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons

Napsat komentář