Nosatá žába žije pod zemí jako krtek


Když indicko-belgický tým vědců v roce 2003 v oblasti Západního Ghátu v Indii objevil nový druh žáby Nasikabatrachus sahyadrensis, tak z toho byl poprask. Mnozí mluvili o objevu století, přinejmenším ve vědě o žábách. Později vyšlo najevo, že v Západním Ghátu žije ještě další druh těchto svérázných žab, který dostal jméno Nasikabatrachus bhupathi. Stejně jako jeho příbuzní tráví většinu času v mělkých norách pod zemí. Odborníci tyto dva druhy rozlišili pomocí DNA, znaků na jejich tělech, a také podle jejich hlasů. Vzhledem tyto žáby připomínají obojživelného krtka, což s jejich podzemním životním stylem není až tak zvláštní.

Nasikabatrachus sahyadrensis je fialová žába s černými zády, je dlouhá 7 cm a má úzký nos. právě díky nosu si vysloužila vědecké jméno, přičemž kombinuje slovo nasika v Sanskrtu znamená nos, dále řeckého batrachus, což znamená žába; sahyadrensis ukazuje na místo nálezu, Sahjádrí, což je místní název pohoří Západní Ghát v Indii. Tato žába je pravděpodobně spřízněna s pravěkými žábami, od ostatních současných žab je fylogeneticky vzdálena natolik, že byla zařazena do samostatné čeledi. Mluví se o ní jako o živoucí fosilii. Žába žije po většinu roku skrytě v podzemí, na povrch vylézá pouze na dva týdny v období letního monzunu za účelem páření. Skrytý životní styl je pravděpodobně příčinou faktu, že tak dlouho unikala pozornosti biologů. Na rozdíl od ostatních hrabavých žab, které se živí na povrchu, tento druh nalézá potravu pod zemí v podobě mravenců a termitů, k čemuž má uzpůsobený i jazyk a ústa. Podle průzkumů genů bylo zjištěno, že nejbližšími příbuznými této žáby jsou zástupci rodu Sooglosidae, které dnes najdeme na Seychelských ostrovech. Lze to vysvětlit tím, že při rozpadu Gondwany v druhohorách se od nynější Indie asi před 130 miliony lety oddělilo mimo jiné i Seychelské souostroví.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons

Napsat komentář