Muse Brothers – Eko a Iko
Muse Brothers – albíni Eko a Iko, kteří vystupovali v cirkusech jako “kanibalové z Ekvádoru” nebo “velvyslanci Marsu”.
Narodili se do rodiny chudých černošských řezačů tabáku v Roanoke ve Virginii někdy v 90. letech 19. století. George a Willie Museovi na první pohled zaujali albinismem, díky němuž měli bílou pleť, světlé vlasy a namodralé oči. Roku 1899 byli chlapci ve Truevine ve Virginii uneseni nájemnými lovci lidí a odvezeni do cirkusu. Zde jim bylo řečeno, že je jejich matka mrtvá a již nikdy se nevrátí domů. V pojízdném cirkusu vystupovali v rámci obludária jako “Eko and Iko”, “White Ecuadorian Cannibals”, “Sheep Headed Men”, “Sheep Headed Cannibals”, “Ministers from Dahomey” a “Ambassadors from Mars”. Z vlasů si museli nechat uplést masivní dredy a celkově byl zdůrazňován jejich barbarský vzhled. Chlapci nesměli chodit do školy a nedostávali za svoji práci ani plat. Doslova tak byli drženi v otroctví, jedinou jejich odměnou byly klaunské oblečky a jídlo nezbytné k “udržení investice”. Když jeden z jejich majitelů zjistil, že George a Willie mají schopnost zahrát jakoukoli skladbu na téměř jakémkoli nástroji, od xylofonu po saxofon a mandolínu, jejich nadání rychle využil.
Jejich negramotná matka Harriett však po celou dobu nepřestávala své chlapce hledat. Na podzim roku 1927 se v rámci turné s cirkusem Ringling Bros. and Barnum & Bailey Circus, navštívili rodné Roanoke. Matka se rozhodla jednat a získat chlapce zpět. Nu ale jednalo se o složitý úkol, jelikož se jednalo o multimilionovou společnost, která měla velké konexe na politiky a orgány činné v trestním řízení. S chlapci se setkala přímo na pódiu a navzdory majitelům i policii odvedla oba chlapce domů – 28 let po jejich únosu (!)
Následoval soudní spor, který byl vyřešen poněkud šalamounsky. Vedení cirkusu navrhlo, že pokud se bratři vrátí do cirkusu, nejenže část jejich platu bude vyplacena jejich rodičům, ale jejich další bratr Tom by byl najat, aby pracoval jako pomocný dělník. V zimě roku 1928 se tak bratři vrátili k Ringlings. Paradoxní je, že když cirkus vyrazil do Londýna, šlo o propadák – “Londýnská veřejnost neměla na takové věci chuť,” napsal Cyril Mills. Nešlo ani tak o to, že by byli diváci v Británii méně rasističtí než v USA, ale tehdy zde byl mnohem pokročilejší postoj k postiženým, protože takto dopadlo mnoho veteránu po první světové válce. Mill dále zmiňuje, že dle něj byli Eko a Iko (George a Willie) silně mentálně postižení. Tato domněnka pronásledovala oba chlapce po celý život, ale neexistují pro to žádné důkazy. Samozřejmě byli nevzdělaní, zanedbaní ale ne mentálně postižení.
Zpátky v USA se oběma chlapcům velmi dařilo a vystupovali až do konce 50. let. Jejich otec byl líčen jako marnotratník zavražděný manželem, který jej našel v posteli se svou manželkou. Oproti tomu Harriett opakovaně využívala zákonů, aby zajistila, že její synové dostanou zaplaceno, že cirkusy, pro které pracovali ji informovaly o místě působení a aby k ní chodila část jejich výdělků. Ušetřené peníze použila na nákup pozemku v okrese Franklin, kde doufala, že později uvidí své chlapce žít. Bohužel se tomu tak nestalo a zemřela ve věku 68 let roku 1942. Ušetřené peníze byly nakonec využity ke koupi domu v Roanoke, kde George a Willie žili v důchodu, a o něž se zde staraly další příbuzné ženy.
George zemřel v roce 1972, ale Willie žil až do roku 2001, kdy zemřel ve věku 108 let. V posledních letech života Willie narovnal obraz své matky ve stříbrném rámu u své postele a s hrdostí vzpomínal jak se postavila policistům a cirkusovým vyhazovačům, když si v roce 1927 přišla vyzvednout své syny.
Zdroj obrázku The Guardian