Monoskop

V počátcích televizního vysílání totiž bývalo zvykem, že televizory osazené elektronkami (bez pomocné elektroniky, která zajišťuje vyrovnávání geometrie obrazu) bylo nutno po zapnutí seřídit a toto seřízení několikrát zopakovat v průběhu sledování programu. Proto vznikly zkušební obrazce, které bývaly generovány speciální elektronkou zvanou monoskop. V běžné češtině se pak tento původní název elektronky stal synonymem i pro samotný obrazec bez ohledu na to, zda byl obrazec pouze snímán kamerou z papírové předlohy nebo byl generovaný elektronicky.

Pomocí obrazce se kontroluje rozlišovací schopnost vodorovného i svislého rozkladu obrazu, jas, kontrast, geometrické zkreslení, barevné nastavení, přesnost synchronizace atd. Přes zdánlivou jednoduchost představují obrazce zcela komplexní nástroj pro velmi přesné naladění všech částí řetězce. Televizor osazený elektronkami bez samočinného vyrovnávání geometrie obrazu vyžadoval před zahájením vysílání zhruba 20 minut zahřát a teprve po této době provést potřebná nastavení příslušnými regulačními prvky (na zadní straně zařízení). Podrobný návod byl v padesátých letech přikládán ke všem prodávaným přijímačům. Monoskop je kalibrovaný na plné rozlišení 625 řádků podle evropské normy. Snímky byly prokládané (25 Hz). Americký systém NTSC měl 525 prokládaných řádků s frekvencí 29,97 Hz.

Československá televize začala své pravidelné veřejné vysílání v roce 1953. Z této doby existuje první monoskop s nápisem “ČS. TELEVISE”, který byl později mírně změněn a nápis nahrazen nápisem “ČESKOSLOVENSKO”. Zvukovým doprovodem pro obrazec byla stanice Hvězda Československého rozhlasu.

V dnešním vysílání se se zkušebním obrazcem setkáme jen výjimečně, jelikož nové televizní přijímače s plochými obrazovkami, integrovanými obvody a mikroprocesory nepotřebují složité nastavování. Opravny televizorů mají dnes svůj vlastní elektronický generátor obrazce a většina televizních stanic vysílá nepřetržitě 24 hodin.

Zdroj obrázku Česká televize a Wikimedia Commons