Mobilní střelecký štít
V Rakousko-uherské monarchii sice nevznikla obdoba německého Stahlbrustpanzeru, což byl speciálně vyráběný hrudní pancíř, ale místní konstruktéři se k tomu problému postavili poněkud jinak, mnohem praktičtěji. Oproti těžkému, konstrukčně propracovanému Stahlbrustpanzeru, jsem našel ocelový pancíř pro vojáka z roku 1917. Tento pancíř má jednoduchý tvar s lehkým vykrojením pro pravou ruku. Profil je plochý a doplněný o relativně složitý systém vázání (dá se říct, že podobný velké polní). Není mi známé, jak byla tato varianta rozšířená, nebo zda se jednalo jen o kusovou výrobu (v několika desítkách exemplářů). Krom polní lopatky, využité jako provizorní ochrana, vojáci někdy nesli před sebou střelecký štít. Jednalo se cca 4 mm silnou, ocelovou desku, kterou bylo možné přenášet za opěrnou nohu. Tyto desky poskytovaly relativně dobrou ochranu, ale byly velice těžké a zakrývaly jen malou část těla.
Rakousko-Uherští vynálezci přišli s pozoruhodnou konstrukcí, která měla v sobě spojit schopnosti střeleckého štítu a hrudního pancíře pro ochranu pěšáků. Tento pancíř zaujme již na první pohled – trojúhelníková konstrukce s lemy pro ruce, je opravdu ojedinělá. Přenosný kryt bylo možno přenášet na hrudi, nebo na zádech a poskytovala tak pohybujícímu se vojákovi jistou ochranu. Zařízení bylo snýtováno z několika částí a po úplném rozložení chránilo celou postavu klečícího vojáka. V případě nutnosti jej bylo možno sundat z hrudi, položit na zem a vyklopit spodní část. Konstrukce byla opatřena jedním průzorem a hned třemi odklopnými krytkami, pro prostrčení pušky. Stejně jako většina dobových konstrukcí i toto trpělo svými obvyklými nemocemi. Jednak byl štít velmi nepraktický, těžký, ale zároveň nechránil proti puškovému střelivu. Nejznámější fotografie pochází z Bukoviny roku 1915 a byly patrně určeny pro armádní komisi. Není známo, kolik se těchto štítů vyrobilo, ovšem jsou známé občasné zprávy, že tyto štíty v malém množství nacházeli Italští vojáci v Alpách. Právě na italské frontě často nebylo možné hloubit zákopy a vojákům nezbývalo nic jiného, než se snažit schovat za většími kameny, nebo navršit z menších kamenů zídku. Pravděpodobně bylo vyrobeno jen pár kusů zkušební série a velmi brzy se od projektu upustilo.
Zdroj obrázku Pinterest
