Mistr nad mistry v šermu fleretem
Jean-Louis-Laurent-Justin Lafaugère se narodil 8. srpna roku 1782 v ulici Saint-Honoré v Agenu v Nové Akvitánii na jihu Francie, ve městě ležící na řece Garonně, asi 130 kilometrů od Bordeaux. Studia trávil mladý Louis-Justin ve škole v ulici Saint-Antoin. Však více než algebře a gramatice dával přednost tělesným cvičením a zejména pak šermu, alespoň tak na to později vzpomínal ve své vlastní autobiografii.
Se zbraní cvičil téměř denně už od svých šestnácti let, odkládal ji jen o nedělích a svátcích. Nejprve se věnoval šermu kordem (épée) s velmi dlouhou, široce zkosenou, čepelí vhodnou k bodání. Tato zbraň byla vybavena ricassem sloužící jako opora ukazováčku a prostředníčku. Hlavice, která byla s čepelí spojena čepem, kord vyvažovala. Po jistém čase cvičení s touto zbraní došel Louis-Justin k názoru, že kord mu poskytuje příliš malou volnost a omezuje jeho dovednosti, proto ho opustil, aby se věnoval výlučně výcviku šermu s hbitějším fleretem. Ten šlo držet jen jednoduše položený v dlani, s důrazem na vyvážený úchop a s větším citem. Hrot tak mohl být dokonale veden pouze několika sevřenými prsty. Fleret měl být podle Lafaugèra držen jako ptáček v dlani. Ne moc silně, aby se nerozmačkal, ale ani příliš lehce, aby neulétl.
Pod vedením Maître d’armes (mistra šermu) Jeana Daressyho, vysloužilého důstojníka lehké jízdy, cvičil Louis-Justin pilně s fleretem i šavlí. V roce 1802, navzdory odlišným představám své rodiny o jeho budoucnosti, narukoval pod dojmem změn a politických událostí dobrovolně k 25. pluku jízdních myslivců, který byl toho času posádkou v Carcassone.
Zpočátku byl pro svou malou postavu (159 cm) svými druhy u pluku zesměšňován. Rázně však vystoupil na obhajobu své cti. První souboj tak na sebe nedal dlouho čekat. Svého soupeře, dlouhána, který patřil u pluku k největším křiklounům, vážně zranil na paži v souboji na kordy. Plukovník Moreau, kterému souboj u jeho pluku neunikl, se vzápětí dozvěděl detaily o celé aféře, ale na místo přísného potrestání svého nového vojáka naopak povzbudil se slovy, že když jde o čest, jde u vojáka o vše.
Není tedy divu, že další souboje následovaly téměř vzápětí. V duelu s jistým maréchalem de Logis (vojenská hodnost u jezdectva, odpovídající četaři) Lamoltem svým vítězstvím Louis-Justin znovu dokázal, že mu jeho malá výška nebrání stát se největším a nejobratnějším z duelantů u pluku. Oslněn vítězstvími svého svěřence doporučil velitel pluku novopečenému brigadýrovi (hodnost odpovídající desátníkovi) Louis-Justinovi lekce u slavného šermířského mistra de Plateho v Toulouse, aby zde ještě více zdokonalil své šermířské kvality. Louis-Justin návrh s radostí přijal a věnoval se výuce se zápalem a pílí sobě vlastní. Jeho slabší fyzická konstrukce ho však nakonec přece jen zradila a Louis-Justin onemocněl zápalem plic. Byl nucen odcestovat od pluku, aby doma načerpal nové síly. Do jeho rodného kraje mezitím dorazil jistý monsieur, který o sobě začal prohlašovat, že je nejobratnější se zbraní v celém Agenu. Jean-Justin mu vzápětí ilustroval několika obratnými útoky fleretem, že možná je dobrým šermířem, ale určitě ne nejlepším.
Po několika měsících zdravotní dovolené se Louis-Justin opět vrátil k 25. pluku jízdních myslivců, který byl tou dobou posádkou v Tolouse. Během dalších let své aktivní služby u lehkého jezdectva reprezentoval svůj pluk v několika dalších soubojích, ve kterých pokaždé přesvědčivě zvítězil. 21. ledna roku 1807 byl na základě reformy z pluku propuštěn. Po odchodu z armády odcestoval zpátky do rodného Angenu.
Jeho pevná vůle věnovat se dále rozvíjení svých šermířských dovedností ho ale nedlouho poté vrátila zpět do Tolouse, aby zde navštěvoval intenzivně hodiny šermu u nejlepších mistrů. Své schopnosti v ovládání zbraní neváhal dokázat veřejně a to hned v několika cvičných duelech s místními vyhlášenými šermíři. Později odjel do Bayone a Bordeaux, aby zde celý postup zopakoval. Pověst skvělého šermíře a obávaného duelanta ho už v té době začala předcházet. Svůj jedinečný styl šermu fleretem konfrontoval také se známými mistry Gomardem a Lebrunem v Paříži. Zvláště Gomard (J. A. A. Possellier), přestože vůči jeho metodám vznesl jisté námitky, je později uznal za hodné obdivu a následování.
V roce 1814 se Louis-Justin už těšil veřejné pověsti skvělého mistra, obdařeného mimořádným talentem i pedagogickými schopnostmi. Když král Ludvík XVIII. v roce 1814 dosedl na trůn, byl Louis-Justinovi nabídnut prestižní post na pozici Maître d’armes des gendarmes de la maison du roi (mistr šermu pluku jízdního četnictva, králova vojenského domu). U tohoto tělesa působil až do března 1815, kdy byl pluk po návratu Napoleona Bonaparta z exilu na Elbě rozpuštěn. Louis-Justin se tak ocitl náhle zcela bez prostředků.
Jako nezaměstnaný navštívil nejdříve několik měst, kde se snažil soukromě vyučovat šermu. Nakonec se mu podařilo úspěšně usadit v Lyonu, kde otevřel novou La salle d´armes (šermírnu). Zde se pak na něj konečně usmálo štěstí. Okouzleni jeho stylem přicházeli stále noví a noví studenti do jeho šermírny v touze poznat nové metody šermu fleretem. Zejména mladíci z řad lyonské aristokracie, lačně toužící po šermířském vzdělání, se stali častými návštěvníky na jeho hodinách. Právě na jejich žádost Louis-Justin napsal své slavné pojednání o šermu, které bylo poprvé publikováno v roce 1820.
V roce 1816 došlo v Paříži v hotelu Quai d’Orsay (v současné době sídlo Ministerstva zahraničí) k slavnému souboji mezi Louisem-Justinem a hrabětem de Bondy, který proslavil oba jeho protagonisty i za hranicemi Francie. Jejich duel byl na pořadu dne, hovořilo se o něm v kavárnách, diskutovali o něm amatérští i profesionální mistři šermu a dokonce se stal předmětem debat politiků ve sněmovně. Až do roku 1820 působil Louis-Justin jako vyhledávaný učitel šermu v Lyonu. Koncem roku mu bylo opět nabídnuto místo šermířského mistra u pluku jezdectva králova domu (Maison du Roi). Nabídku s radostí přijal a odcestoval za svými novými povinnostmi do Paříže. U pluku působil několik let v hodnosti poddůstojníka a to až do roku 1829, kdy se rozhodl ukončit svou vojenskou kariéru. V Paříži se tou dobou skloňovalo jeho jméno mezi šermíři stejně často jako předtím v Lyonu. Louis-Justin neměl nouzi o dobře situovanou klientelu, a tak mu nic nebránilo otevřít novou šermírnu v ulici de l’Ecole de Médecine č. 19.
V roce 1829 také vyšlo druhé vydání jeho knihy o šermu, tentokrát doplněné i o portrét autora, pózujícího v malebné husarské uniformě. Jeho proslulost šla navzdory možné závisti jeho konkurentů ruku v ruce s úspěchem. Nejvyšším oceněním jeho kvalit pak byla nabídka, aby se stal učitelem šermu v rodině vévody z Bordeaux. Revoluce roku 1830 však zabránila, aby se této čestné pozice ujal.
Louis-Justin se tedy opět vrátil do Lyonu, kde dále působil jako svobodný šermířský mistr. V ulici Sainte-Catherine otevřel novou šermírnu, aby zde v doprovodu několika talentovaných žáků, které s sebou přivedl z Paříže, vyučoval umění šermu fleretem. Společně s rolí šermířského mistra v soukromé šermírně vyučoval i na zdejším lyceu. Právě do období jeho působení v Lyonu jsou datovány jeho šermířské skici, ve kterých, s lehkostí karikaturisty, ironicky zvěčnil několik šermířských figur, na kterých pózoval v šermířských pozicích jak sám, tak se svými žáky. Jeho odkaz, kterým tolik působil na své současníky, obohatil také o několik básní oslavujících šermířské umění (Duch šermu, báseň z roku 1841). Louis-Justin vyučoval šermu s velkým zápalem a energii téměř až do posledního dechu. Zemřel v Lyonu 14. října roku 1856 v požehnaném věku 74 let k velkému smutku mnoha jeho žáků a příbuzných.
Autor: Jaroslav Vaculík, 2021. Bravos – škola francouzského šermu