Mírová smlouva s obrázky místo jmen
Mírová smlouva mezi Francouzi a náčelníky 39 indiánských kmenů, podepsaná roku 1701 v Montréalu. Smlouva je známa jako “La Grande paix de Montréal” a ukončuje téměř stoletý krvavý konflikt. Na první pohled zaujme obrázky, kterými se podepsali náčelníci jednotlivých kmenů.
Bobří války (anglicky Beaver Wars), též známé jako irokézské války nebo války francouzsko-irokézské, byly sériemi konfliktů, které se odehrály v letech 1609-1701 na severovýchodě Severní Ameriky. Irokézové, vyzbrojeni jejich obchodními partnery Holanďany a Angličany, napadali sousední kmeny. Jedním z důvodů mohla být snaha ovládnout obchod s kožešinami (především bobřími) a tím ovlivňovat vztahy mezi Evropany a jinými kmeny z oblasti Velkých jezer. Konflikty byly vedeny především proti kmenům z oblasti Velkých jezer, zvláště proti irokézsky hovořícím Huronům, Petunům, Neutrálům, Eriům a Susquehannockům a dále proti algonkinským kmenům jako například Algonkinům, Mohykánům, Ottawům, Miamiům, Illinoiům, Odžibvejům a dalším. Jelikož většina těchto kmenů byla spojenci Francouzů, dostali se Irokézové do konfliktu rovněž s Novou Francií. V bojích měli nejprve mírnou převahu indiánští spojenci Francouzů, ale mezi lety 1648-1656 zasadili bojovníci Irokézů svým nepřátelům několik zničujících úderů, po nichž načas zcela ovládli východní oblast Velkých jezer. Koncem 17. století ale získala Nová Francie a její indiánští spojenci vojenskou převahu. Irokézové v roce 1701 smluvně uznali svou neutralitu. S jezerními kmeny a Francouzi od té doby až do sedmileté války téměř nebojovali a zaměřili se na nepřátele na jihu (Catawbové).
Války byly velmi brutální a patří k nejkrvavějším konfliktům v celé historii Severní Ameriky. Bylo zničeno či rozprášeno několik rozsáhlých kmenových svazů (Wenrové, Huroni, Petuni, Neutrálové, Eriové, Susquehannockové). Některé kmeny z východu byly donuceny stěhovat se na západ k řece Mississippi nebo migrovat v oblasti Velkých jezer či se přesunout pod ochranu Francouzů. Jiné kmeny se staly spojenci Irokézů (Mohykáni). Irokézové mezi sebe adoptovali velké množství Huronů a příslušníků jiných etnik, nicméně své počáteční vojenské úspěchy nepotvrdili skutečnou územní expanzí (stále zůstali usazeni jižně a východně od Ontarijského jezera). Irokézská i algonkinská společnost byla těmito konflikty značně narušena v důsledku etnického promíchání a všudypřítomné hrozby války. Poté, co se Irokézové stali obchodními partnery Angličanů v obchodu s kožešinami, jejich aliance byla důležitým prvkem pro další úspěšnou expanzi Angličanů. Ti využili irokézských výbojů jako požadavků pro svou další expanzi na západ a severozápad.
Potřeba zisku střelných zbraní měla za následek nadměrný lov a urychlené vyhubení bobří populace. Kolem roku 1640 tato zvířata nadobro zmizela z údolí Hudsonovy řeky. Někteří historikové tvrdí, že války byly urychleny trvalým nedostatkem bobří populace v oblastech spravovaných Irokézy v polovině 17. století. Střediska obchodu se posunula na sever do chladnějších oblastí (jih dnešní provincie Ontario), které byly spravovány Neutrály a Hurony, blízkými obchodními partnery Francouzů. Irokézové byli odsunuti jinými národy z oblasti, co se týká obchodu s kožešinami. Neustále ohrožováni nemocemi a úbytky své populace, Irokézové zahájili agresivní kampaň za účelem rozšířit svou oblast kontroly.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons