Mihule jako delikatesa chudiny i králů

Jednou z nejpodivnějších kulinářských delikates, byly bezpochyby dušené mihule. Mihule jsou kruhoústí rybovití obratlovci úhořovitého těla. Průměr jejich ústního otvoru přesahuje průměr zbytku těla, je ozubený a přísavkovitý, má tvar nálevky. Většina mořských druhů se zavrtává do těla ryb a saje jejich krev. Oproti tomu larvy Mihule potoční (Lampetra planeri) se živí detritem a organickými usazeninami v písčitých náplavech, které obývá. Během vývoje v dospělce zakrňuje trávicí trakt, a proto dospělec potravu nepřijímá.

Ve středověku nechyběly na tabulích králů i těch nejchudších. Mihule vstoupily do evropských dějin hned dvakrát. Přejedl se jimi a zemřel roku 1135, anglický král Jindřich I., aniž by po sobě zanechal legitimního mužského potomka. Stejným způsobem zemřel roku 1153 Eustach z Boulogne, syn krále Štěpána, který uchvátil Jindřichově dceři Matyldě anglickou korunu, o niž se pak sváděly celé toto období vyčerpávající boje, jež ukončila až Eustachova smrt; anglickým králem se pak stal Matyldin syn Jindřich II.

Lov mihulí je v ČR zakázaný a patří mezi chráněné druhy. Dnes je najdete hlavně v luxusních restauracích, v Pobaltí ji lovil a ochutnával i britský šéfkuchař Heston Blumenthal. V Akvitánii se vaří jako guláš v omáčce z krve mihulí a červeného vína, spolu s dušeným pórkem. Ve Španělsku ji nakládají do speciálního láku jako jakýsi zavináč. Pokud si je ale chcete připravit jako naši předkové, tak se povětšinou vařily v kořeněném víně nebo pekly na rožni.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons a Flickr