Mad Hatter – aneb šílený kloboučník

Alenka v říši divů představila postavu šíleného kloboučníka, ta poněkud překvapivě vychází z reálných událostí. V 18. a 19. století se k výrobě plstěných klobouků běžně používala rtuť. Konkrétně byla používána ke ztužování okrajů klobouků atd. Dlouhodobý kontakt kloboučníků s tímto toxickým kovem vedl postupem času k demenci.

Historie otrav rtutí je velmi pestrá a zajímavá. Rumělka jako barvivo byla používána v Egyptě, Indii, anebo Číně již od pradávna (v Egyptě již před 3 300 lety). Velmi dávno byl objeven i účinek rtuti a jejích sloučenin, protože rtuť a sloučeniny rtuti byly používány jako přísady do léků. O otravě rtutí jako o nemoci otroků, kteří pracovali v hispánských dolech, se zmiňují prameny z počátků římského císařství. V průběhu staletí rostly znalosti o otravě tak, jek se rozvíjelo upotřebení rtuti a jejích sloučenin. Postiženi byli horníci v nejstarších rtuťových dolech ve Španělsku, od konce středověku v Istrii a posléze v Kalifornii. Postiženi byli i alchymisté, mastičkáři a jejich pacienti, pozlacovači, výrobci zrcadel v Benátkách a v Norimberku, zubní lékaři a zmínění výrobci klobouků. Ohroženi byly i osoby, které se rtutí přímo nepracovaly: námořníci dopravující rtuť na svých lodích, děti ze znečištěných šatů svých rodičů atd. K hromadným otravám rtutí došlo i ve 20. století a postihly velké množství lidí, ale i jednotlivce.

Zdroj obrázku Flickr

Napsat komentář