Letouny s parním pohonem

Již v 19. století, prokázaly vojenské balóny, že se jedná o velice užitečnou pomoc při vedení válečných operací. Setrvával ale problém s řízením těchto prostředků a tak se nemálo konstruktérů snažilo tyto schopnosti vylepšit pomocí parních motorů.

Jako první si parní pohon letounu, nechali patentovat William Samuel Henson a John Stringfellow a to již roku 1848. Roku 1852 využil Henri Giffard parní motor o výkonu 3 koní (2 kW) pro pohon balónu při přeletu nad Paříží. V roce 1861, zkonstruoval, Gustave Ponton d’Amécourt model letounu poháněný parním motorem. Samostatnou kapitolou by mohli být námořní důstojníci, kteří se vážně zaobírali konstrukcí letounu těžší než vzduch. Prvním z nich byl důstojník francouzského námořnictva, Félix du Temple (1823-1890), který se pokusil sestrojit funkční letoun hned dvakrát. Jeho první konstrukce vycházela z tvaru ptačího těla, ale byla výrazně upravena kvůli lepšímu rozložení váhy. Letoun měl být totiž poháněn parním motorem. Celková délka měla být 7,3 m, rozpětí křídel 16,8 m a zajímavostí je i tříkolový, zatahovatelný podvozek. Tento bezosádkový model letounu byl otestován v roce 1857, kdy při spuštění z kopce udělal krátký skok. Povzbuzen úspěchem, zahájil Félix, spolu se svým bratrem Louisem, práci na upraveném letounu, tentokrát s lidskou osádkou. Problém ale byl s pohonem, kdy se bratrům nedařilo sehnat dostatečně lehký, kompaktní a výkonný parní motor. Přišli tedy s vlastní konstrukcí, kterou si nechali patentovat v roce 1867. Problém s pohonem byl tak vyřešen a mohli se plně věnovat vylepšování celkové konstrukce. Základem byl trup podobný člunu, který byl vyrobený ze dřeva a potažen látkou. Zde byl uložen motor a své místo zde měl i pilot. Křídla byla vyrobena z ohnutých dřevěných lišt, kovu a potažena hedvábnou látkou. Směr letu měl být korigován pomocí otočného křídla pod ocasní plochou. Nový letoun byl dokončen v roce 1874, měl rozpětí 12 m a prázdný vážil 72,5 kg. Tím ale ověřené informace o du Templeho letounu končí, některé zdroje ale naznačují, že k vyzkoušení letounu se dobrovolně přihlásil jeden námořník. Letoun pak měl být opět vypuštěn ze svahu, krátce se vznést a poté bezpečně přistát opět na zem. Jednalo by se tak o první uskutečněný let stroje těžšího než vzduch. Problematickým byl ale nevýkonný pohon a systém řízení byl neúčinný. Jisté je, že bratři du Templové ztratili o projekt zájem a letoun tak nebyl dál rozvíjen.

Velice podobný projekt vznikl později v Rusku, kde se námořní důstojník Alexandr Fjodorovič Možajskij (1825-1890) pokoušel sestrojit letou poháněný parním motorem. Možajskij pocházel z rodiny námořního důstojníka, v roce 1841 absolvoval Námořní akademii a sloužil v carském námořnictvu. Od roku 1860 se zabýval myšlenkou létání a výsledek mnohaleté práce byl představen v roce 1882, kdy sním pár let prováděl testy. Jednal ose o třívrtulový jednoplošník s jednou velkou vrtulí vpředu, kterou poháněl parní motor o výkonu 10 koní a dvěma menšími vzadu, poháněnými druhým motorem o výkonu 20 koní. Celkový výkon tak byl pouze 30 koní – 22 kW a rychlost na zemi až 40 km/h. Křídla měla rozpětí 24 m, ale neměla zakřivený profil a tak nevytvářela vztlak. Vztlak vznikal pouze úhlem náběhu křídel. Několik pokusů se uskutečnilo v letech 1882 až 1884, přičemž při jednom z nich, letoun vzlétl pomocí šikmé rampy a udělal několik skoků, přičemž urazil vzdálenost 98 stop – necelých třicet metrů (29,87 m). Tvrdí se ale, že se letoun nikdy neodlepil od země, přeci jen váha měla být 950 kg (!) Vzdálenost je to jistě zajímavá, ale musíme dodat, že již v roce 1871, letoun, který zkonstruoval Alphonse Pénaud, urazil za 11 sekund vzdálenost 131 stop, tedy necelých čtyřicet metrů (39,92 m). V roce 1885 se ve městě Krasnoye Selo, konala ukázka před zraky zástupců armády. Letoun ale ani nevzlétl, navíc došlo k nehodě, při níž bylo zničeno jedno křídlo. Vojenská komise nebyla nikterak přesvědčena o potenciálu letounu a tak skončil celý projekt fiaskem. Slávy se mu ale mělo dostat o mnoho let později, kdy sovětská propaganda vykreslila Možajského jako prostého námořníka – muže z lidu, který jako první sestrojil funkční letoun.
Je nutno připomenout, že oba tyto letouny vznikly v době, kdy ještě neexistovaly ani pořádné vzducholodě a nespočet vynálezců se zabilo při zkouškách vlastních kluzáků. Jedním z nich byl i německý průkopník letectví a konstruktér Otto Lilienthal (1848-1896). Pracoval ve firmě Maschienenfabrik von Schwarzkopff v Berlíně, která se zabývala výrobou parních strojů, zařízení pro plynárny, vodárny a další zařízení dle požadavků zákazníků. Lilienthal zkonstruoval rovněž speciální parní stroj k pohonu ornitoptéry. Kotel parního stroje musel maximálně odlehčit a tak vznikla konstrukce trubkového kotle z mosazných trubiček o průměru 6 mm. Parní stroj i se zásobou lihu měl hmotnost 2,5 kg a dával výkon 0,19 kW. Ornitoptéra se při prvním pokusu rozpadla, avšak kotel Lilienthalovi zabezpečil existenci. V roce 1881 založil továrnu na trubkové parní kotle v Berlíně. Zkonstruoval velké množství kluzáků a při jednom z testů přišel o život.
V roce 1890, sestrojil Clément Ader (1841-1925) parou poháněný letoun nazvaný Eole. První let proběhl 9. října a urazil 50 metrů. Motor byl ale příliš slabý a tak se nejednalo o stabilní řízený let. Podařilo se ale prokázat, že je možné sestrojit poháněný letoun těžší než vzduch. Ader podnikl ještě nejméně tři další pokusy, ale samotný řízený let je velice sporný, jelikož v roce 1897 proběhla prezentace letounu zástupcům armády. Jelikož nezískal žádnou finanční pomoc, patrně dopadla ukázka fiaskem.
V roce 1893 navrhl letoun těžší než vzduch i český inženýr Gustav Victor Finger (1854-1919). Letoun byl pojmenován Flugapparat Cyklon a pohon měl zajišťovat propulsor, což je zařízení, které dodává letounu tah, ale na rozdíl od pístového motoru s vrtulí, se jedná o ventilátor umístěný v jakémsi tunelu, který je poháněný motorem. V tomto případě mělo být použito parního motoru. Svůj návrh představil České akademii věd, která sice návrh schválila, ale neposkytla na projekt finance. Finger se pokusil opatřit si potřebné finance na stavbu prototypu vlastními silami, leč marně. V roce 1897 se ve Vinohradských ulicích objevil první benzinový automobil značky Benz a všem tak bylo jasné, že budoucnost pohonu letounů patří právě benzínovému motoru. Vývoj šel ale dál. V roce 1894, americko-britský vynálezce Hiram Stevens Maxim (1840-1916), sestrojil a otestoval velký letoun poháněný parním motorem. Letoun vážil 3,6 tuny (!), měl rozpětí křídel 34 m. Při testech ale došlo k havárii a zničení stroje. V roce 1896 zkonstruoval americký vynálezce Samuel Pierpont Langley (1834-1906) funkční model bezpilotního letounu poháněného parním motorem. Nutno dodat, že do konce století mělo být zkonstruováno víc letounů s tímto pohonem, ale jedná se o neověřené informace, jejíž základ je velice sporný. Někteří vynálezci experimentovali s parním pohonem i v průběhu století následujícího, ale bylo jasné, že budoucnost patří motorům benzínovým.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons a Geograph

https://www.secretprojects.co.uk/data/attachments/99/99728-48058ee2b74f3ea5c20975007f262db9.jpg http://www.palba.cz/album/albums/userpics/12832/index~33.jpg